Aktuální informace o projektu Film a škola najdete zde.

____________________________________________________________________________________________________

 

 

Archiv:

 

Filmový klub Vsetín spolupracuje na projekcích projektu FILM A ŠKOLA se vsetínskými školami. Dále organizuje pro studenty  projekce filmů z cyklu FILMOVÉ DĚDICTVÍ. Plakát v pdf.

 

Studijní projekce filmové klasiky
Každé druhé pondělí od 16 hodin v kině Vatra

 




pondělí 4.11. 2013 v 16:00 hodin
METROPOLIS (Německo 1927, 119 min, Fritz Lang)
Legendární expresionistická vize města budoucnosti.

pondělí 18.11. 2013 v 16:00 hodin
TŘETÍ MUŽ (Velká Británie 1949, 101 min, Oliver Reed)
Film-noir z poválečného Berlína.

pondělí 2.12. 2013 v 16:00 hodin
ABSOLVENT (USA 1967, 102 min, Mike Nichols)
Nekonvenční romantická komedie s Dustinem Hoffmanem.

pondělí 16.12. 2013 v 16:00 hodin
KRÁTKÝ PŘÍBĚH O LÁSCE (Polsko 1988, 84 min, Krzysztof Kieslowski)
Konfrontace lásky smyslné a sebeobětující.

Filmové dědictví jsou studijní projekce nejlepších děl světové kinematografie. Nejsou veřejně přístupné. Jsou určeny pouze pro držitele průkazu Student Pass nebo pro členy Filmového klubu Vsetín nebo pro držitele permanentky na Příběh filmu: Odysea. Student Pass je možné získat zdarma v pokladně kina Vatra Vsetín po předložení průkazu o studiu. Projekce jsou bezplatné.

Projekce Filmového dědictví jsou součástí projektu Film a škola ve Vsetíně, který pořádá Dům kultury Vsetín s.r.o., provozovatel kina Vatra, ve spolupráci s občanským sdružením Filmový klub Vsetín. Projekt Film a škola ve Vsetíně podporují: Asociace českých filmových klubů, Město Vsetín a Zlínský kraj. Studijní projekce pro studenty nebo členy Filmového klubu Vsetín jsou zdarma!!! Téměř každé druhé pondělí
v 16 h.

 



 

 

23. 1. 2012 v 16 hodin
ČLOVĚK Z MRAMORU
Czlowiek z marmuru / Polsko 1977 / 150 min / Andrzej Wajda
Ambiciózní novinářka pátrá po osudu kdysi slavného úderníka.

6. 2. 2012 v 16 hodin
ČÍNSKÁ ČTVRŤ
Chinatown / USA 1974 / 130 min / Roman Polanski
Legendární kriminální drama z předválečné Kalifornie s Jackem Nicholsonem v hlavní roli.

5. 3. 2012 v 16 hodin
FRANKENSTEIN
USA 1931 / 71 min / James Whale
Klasický americký horor podle románu Marry Shelley.

19. 3. 2012 v 16 hodin
MODRÝ ANDĚL
Der Blaue Engel / Německo 1930 / 106 min / Josef von Sternberg
Postarší profesor se pod vlivem kabaretní zpěvačky mění ve zhýralce. Adaptace románu Heinricha Mana Profesor Neřád.

2. 4. 2012 v 16 hodin
JUHA
Finsko 1999 / 78 min / Aki Kaurismäki
Svérázná černobílá a němá adaptace finského románu z roku 1911 o nevěře a pomstě.
 

16. 4. 2012 v 16 hodin
BANÁNI
Bananas / USA 1971 / 82 min / Woody Allen
Bláznivá komedie o nenápadném chlapíkovi, který se stane jihoamerickým revolucionářem.

30. 4. 2012 v 16 hodin
KMOTR
The Godfather / USA 1972 / 169 min / Francis Ford Coppola
Monumentální gangsterské drama. Přelomové dílo tzv. Nového Hollywoodu.

14. 5. 2012 v 16 hodin
ZTRACENO V PŘEKLADU
Lost in Translation / USA 2003 / 104 min / Sofia Coppola
Romantické setkání mladé Američanky a stárnoucího herce v Tokijském hotelu.

Filmové dědictví jsou studijní projekce nejlepších děl světové kinematografie. Nejsou veřejně přístupné. Jsou určeny pouze pro držitele průkazu Student Pass nebo pro členy Filmového klubu Vsetín. Student Pass je možné získat zdarma v pokladně kina Vatra Vsetín po předložení průkazu o studiu. Projekce jsou bezplatné.

Projekce Filmového dědictví jsou součástí projektu Film a škola ve Vsetíně, který pořádá Dům kultury Vsetín s.r.o., provozovatel kina Vatra, ve spolupráci s občanským sdružením Filmový klub Vsetín. Projekt Film a škola ve Vsetíně podporují: Asociace českých filmových klubů, Město Vsetín a Zlínský kraj.

 

 

 

Film a škola + Filmové dědictví 2011/2012 1. POLOLETÍ (pdf)

____________________________________________________________________________________________________

 

 

Archív:

 

Film a škola 2010/2011 SŠ

 

Člověk proti zkáze

Československo 1989 / 89 min

Režie: Štěpán Skalský

 

Film o životě a smrti Karla Čapka. Děj je rámován posledními Čapkovými dny. Zdůrazňuje, že spisovatelova smrt byla způsobena nikoliv jen těžkou nemocí, ale především dusivým klimatem doby a štvavou kampaní, rozpoutanou proti němu fašistickými a šovinistickými kruhy. Umírajícímu autorovi se vybavují různé vize a vzpomínky na dětství, na nenaplněnou lásku k Věře Hrůzové, na vztah s Olgou Scheinpflugovou, na rozhovory s kolegy z Lidových novin i s "pátečníky" v čele s T. G. Masarykem, na zkoušky a premiéry burcujících her, na boj za záchranu republiky, na stovky vulgárních anonymních dopisů, i na nešťastnou povodeň na Strži, jež byla bezprostřední příčinou onemocnění.

 

ŠTĚPÁN SKALSKÝ (*1925, +2004 Praha)

Po gymnáziu absolvoval večerní školu filmové tvorby při pražské FAMU. Od roku 1949 pracoval jako asistent režie, případně pomocný režisér a od roku 1959 začal točit vlastní filmy. Z jeho filmů zaujaly tituly Všude žijí lidé (1960), Útěk (1967), Touha Sherlocka Holmese (1971) a Zakázaný výlet (1981). Jeho posledním a zdaleka nejvýznamnějším projektem byl životopisný film Člověk proti zkáze (1989), na jehož přípravě a realizaci pracoval více než sedm let

 

 

KATKA

ČR 2010 / 90 min

Režie: Helena Třeštíková

 

Celovečerní časosběrný dokument Katka, zachycuje (s několikaletou přestávkou) čtrnáct let bezútěšné existence narušené osobnosti. Mladá žena i přes podporu zdravotní a sociální sítě (ale též tvůrců filmu) nedokáže s drogami skoncovat a i v přelomovém životním okamžiku, kdy porodí sice závislou, ale napohled zdravou dceru, promarní šanci vše zvrátit a nadále putuje v „podzemí“ velkoměsta na samém dně v doprovodu stejně zdevastovaného partnera a psa. Na bezútěšném stereotypním kolotoči peníze-drogy-pokus o léčbu se téměř nic nemění; v rozmezí devadesáti minut sledujeme dlouholetý tragický rozpad lidské bytosti.

 

HELENA TŘEŠTÍKOVÁ (*1949 Praha)

Patří k nejvýznamnějším tvůrcům českého dokumentu. Její stěžejní metodou je časosběrné natáčení, jež poprvé uplatnila už při natáčení školního filmu Živá voda. Své „objekty“ v některých případech sleduje i několik desetiletí. Již její první filmy vzbudily značnou pozornost a za mnohé dokumenty získala řadu ocenění doma i v zahraničí. Realizovala desítky autorských dokumentárních filmů, většinou s tematikou mezilidských vztahů a různých sociálních problémů. Zvláště výrazné jsou její cykly o manželstvích (Manželské etudy, Manželské etudy po 20 letech) a o delikventech (Řekni mi něco o sobě...). V její filmografii však nechybí ani portréty, cestopisná esej či reportáž. V poslední době se zaměřila na svědectví různých osobností o událostech dvacátého století s cílem zachytit společenské proměny, zejména od roku 1989 (Ženy na přelomu tisíciletí, Paměť 20. století). Často spolupracuje s Českou televizí.

 

 

KAWASAKIHO RŮŽE

ČR 2009 / 95 min

Režie: Jan Hřebejk

 

Renomovaný psychiatr a čelný disident Pavel Josek má být oceněn medailí Paměť národa. Při natáčení televizního dokumentu, však vyjde najevo, že kdysi  tajné policii donášel na přítele své ženy, sochaře Bořka, kterého pak estébáci vyštvali do emigrace. Všichni aktéři aféry a členové rodiny se tak najednou musí postavit tváří v tvář odhalené skutečnosti. A zatímco se trýzní minulostí a morálními aspekty, starý příslušník StB Kafka je se svým životem spokojený a dodnes se chlubí svými vyšetřovacími schopnostmi. - Psychologické drama zřetelně poukazuje na to, že vyrovnání s komunistickým režimem bude ještě trvat dlouho a bude mít četné peripetie.

 

JAN HŘEBEJK (*1967 Praha)

Patří ke komerčně nejúspěšnějším českým režisérům střední generace. Vystudoval dramaturgii a scenáristiku na pražské FAMU. Debutoval retromuzikálem z 50. let Šakalí léta (1993 - Český lev za režii a pro nejlepší snímek). Následovala rodinná tragikomedie Pelíšky (1999 - Cena FIPRESCI a zvláštní uznání na MFF v Karlových Varech), ceněný hořký příběh z éry nacistické okupace Musíme si pomáhat (2000 - Český lev za režii, nominace na Oscara za nejlepší cizojazyčný film ), „normalizační" tragikomedie Pupendo (2003), smutná komedie ze současnosti Horem Pádem (2004 - mj. Český lev za režii a pro nejlepší film roku), milostný příběh Kráska v nesnázích (2006 - tři Čeští lvi, Zvláštní cena poroty na MFF v Karlových Varech), generační tragikomedie Medvídek (2007) a komedie U mě dobrý (2008) a Nestyda (2008).

 

 

KDO BYL KAFKA?

Švýcarsko 2006 / 98 min

Režie: Richard Dindo

 

Kdo byl doopravdy Franz Kafka? Po desítky let tato otázka nedává spát vědcům, kteří na toto téma zplodili horu sekundární literatury. Při pokusu o její zodpovězení se Richard Dindo chce vrátit takříkajíc k pramenu. Ke Kafkovým deníkům a dopisům, k dokumentům od lidí, kteří ho osobně znali. V jakési fiktivní reportáži vystupují Kafkovi přátelé a hovoří o jejich vztahu k záhadnému spisovateli. Richard Dindo dává slovo Kafkovým láskám, spisovateli Maxu Brodovi, ale také Gustavu Janouchovi. Nejde tedy o dokument v obvyklém slova smyslu. Dindo, jak sám ostatně přiznává, nepostupuje klasickou filmovou metodou, v níž by vycházel z vizuálního a komentářem doplnil nezobrazitelné. Primárním je pro něho naopak text, jímž se podrobně zaobírá v přípravné fázi. K textové skladbě pak doplňuje vhodnou skladbu obrazovou.

 

RICHARD DINDO (*1944 Curych, Švýcarsko)

V dokumentárním filmu mu patří zvláštní místo. Nejprve se projevoval jako neúprosný pozorovatel švýcarské skutečnosti, z níž dobývá skrývanou paměť, později rozšiřuje zkoumání za hranice své země, ale nevzdává se přitom nelítostného pohledu, který je jeho tovární značkou. Nad svými filmy má kontrolu od původní koncepce až po distribuci do filmových sálů. Považuje se za „filmaře paměti“, rekonstruuje biografie nebo jejich části, ale nevyužívá je k okázalému představení po způsobu hraného historického filmu. Své svědky, případně texty, uvádí na původní místa a nikdy nesklouzává k povrchní přibližnosti. Tuto pečlivost ještě zdůrazňují fixní a naléhavé záběry, jako by kladl důraz na neexistující režii. Jeho filmy tím získávají estetický rozměr, založený na jisté oproštěnosti.

 

 

KRAKATIT      

Československo 1948 / 106 min

Režie: Otakar Vávra

 

Čapkova předloha se v těsně poválečném kontextu dočkala zřetelné aktualizace: mimořádně ničivá třaskavina v rukou válečných štváčů, které zajímají jen zisk, se může snadno stát osudnou rozbuškou, ohrožující celý svět. Režisér Otakar Vávra soustředí pozornost na horečnaté představy vyčerpaného a navíc zraněného protagonisty inženýra Prokopa, jenž se ze všech sil snažil zabránit zneužití svého vynálezu. I když po vypravěčské stránce (snově stylizované sekvence, které přibližují hrdinovo narušené vnímání, prozrazují inspiraci ponurým francouzským poetismem) film přece jen zestárnul, jeho výpověď si dodnes uchovává svou naléhavost.

 

OTAKAR VÁVRA (*1911 Hradec Králové)

Jedna z nejkontroverznějších osobností českého filmu. Tvůrce několika vrcholných děl české kinematografie ze třicátých, čtyřicátých a šedesátých let je podepsán i pod i pod prorežimními filmy z let padesátých a sedmdesátých. Byl studenty váženým profesorem FAMU - některými označovaný za patrona české nové vlny, ale i laureát mnoha cen spjatých s totalitní mocí. Otakar Vávra natáčel vždy a za každého režimu. Nejčastěji adaptoval díla velkých českých literátů (Jirásek, Čapek, Hrubín, a další) a spoléhal na herce Národního divadla. Natáčel historické filmy, psychologická dramata i komedie. Za jeho nejlepší dílo je považován snímek Kladivo na čarodějnice (1969). Celkem natočil na padesát filmů. Např: Cech panen kutnohorských (1938), Turbina (1941), Předtucha (1947), Krakatit (1948), Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955), Proti všem (1956), Romance pro křídlovku (1966), Dny zrady (1973), Osvobození Prahy (1975), Putování Jana Amose (1983), Evropa tančila valčík (1989).

 

 

Kupec benátský

USA 2004 / 138 min

Režie: Michael Radford

 

Slavná a nadčasová hra Williama Shakespeara sleduje dramatické i komické zvraty osudu a štěstěny skupiny křesťanských šlechticů v Benátkách v  16. století., kteří se zadluží židovskému lichváři. Bohatý židovský obchodník Shylock půjčuje peníze bezstarostným křesťanským šlechticům, kteří se dostanou do úzkých. Jednoho dne požádá lichváře o půjčku vážený kupec Antonio, který má veškerý majetek na moři. Peníze potřebuje pro svého mladého, zamilovaného přítele Bossania, aby mu pomohl získat ruku krásné Portie. V případě včasného nesplacení dluhu požaduje Shylock libru masa z Antoniova těla. Antoniovy lodě jsou zničeny při bouři a Shylock žádá dohodnutou pokutu za nedodržení smlouvy. Bossanio a Portia chtějí Antoniovi pomoci, Shylock však jejich peníze nepřijme, chce získat zpět svou úctu a trvá na smluvené libře masa.

 

MICHAEL RADFORD (*1946 Nové Dillí, Indie)

Britský filmař narozený v Indii upozornil už svým debutem Jiná doba, jiné místo (1983) uvedeným na MFF v Cannes. Natočil také ceněnou adaptaci románu George Orwella 1984 (1984), drama Velký podvod (1987) nebo životopisný snímek Pošťák (1994), který mu získal ceny BAFTA pro nejlepšího režiséra a nejlepší zahraniční film. Mezi jeho další realizované projekty patří snímky B. Monkey (1998), Tanec v modrém pokušení (2000) a kriminální drama Brilantní plán (2007). V současnosti připravuje film Král Lear, opět s Al Pacinem.

 

 

NAŠI FURIANTI

Československo 1937 / 98 min

Režie: Václav Kubásek, Vladislav Vančura

 

Filmový přepis klasického dramatu Ladislava Stroupežnického o rivalitě dvou selských rodů dbá o pečlivé zachování koloritu předlohy a zaujme vynikajícími hereckými výkony. Hlavními postavami jsou dva bohatí sedláci a současně členové obecního představenstva v Honicích, nejbohatší sedlák a současně starosta Dubský a první radní Bušek, kteří neustále soupeří o prvenství. Jejich rivalita zasahuje nejen do osudů jejich rodin, ale i celé vesnice, v níž se tak každý, byť sebemenší problém, vše, co představenstvo projednává, stává kolbištěm dvou rivalů. A zdaleka nejde jen o to, kdo bude, kvůli množícím se krádežím jmenován ponocným. Zda vysloužilý voják Bláha, kterého navrhuje Dubský, nebo krejčí Fiala, jehož chce prosadit Bušek. Jde také o lásku Václava, syna Dubského, a Verunky, dcery radního Buška. Přestože se mají rádi a chtěli by se vzít, jejich otcové, zejména rozzlobený Bušek, který prohrál bitvu o ponocného, odmítají dát souhlas.  

 

VLADISLAV VANČURA (*1981 Háj u Opavy, +1942 Praha)

Jeho zájem o film jej zavedl v roce 1931 až do filmových ateliérů A-B. V té době byl už velice známý díky svým literárním dílům. Ve filmu debutoval vážným příběhem ze studentského života Před maturitou (1932), který měl nečekaný úspěch. Bohužel další dvě jeho samostatné režijní práce Na sluneční straně (1933) a Marijka nevěrnice (1934) propadly u kritiky i diváků. Další příležitost dostal až v roce 1937, kdy byl přizván ke spolupráci se zkušeným režisérem Václavem Kubáskem na filmech Láska a lidé a Naši furianti. Další Vančurově práci u filmu zabránila nacistická okupace a jeho předčasná smrt na popravišti za odbojovou činnost.

 

 

NĚŽNÝ BARBAR

Československo 1989 / 88 min

Režie: Petr Koliha

 

Novela Bohumila Hrabala Něžný barbar vznikla na počátku sedmdesátých let a patři k těm autorovým prózám, které v Československu nevyšly „oficiálně". Nicméně se kupodivu objevila v dramatizaci Václava Nývlta na divadelních scénách - dramatizátor je rovněž autorem filmového scénáře. Něžným barbarem byl Hrabalův důvěrný přítel, vynikající československý umělec, kreslíř a grafik Vladimír Boudník (1924 - 1968). Dílo se inspiruje touto výjimečnou osobnosti naší kultury. Zároveň je stylizovaným obrazem atmosféry počátku padesátých let, v níž se pohybují tři bohémové-outsideři V. Boudník, B. Hrabal (Doktor) a filosof Egon Bondy. Tvůrci se soustředili především na stylizovanou evokaci doby, která je v mnohém originální. Nejvýznamněji však snímek poznamenali představitelé hlavních roli Boleslav Polívka, Jiří Menzel a Arnošt Goldflam, shodou okolností sami herci i režiséři.

 

PETR KOLIHA (*1956 Praha)

Filmový pedagog, režisér a producent. Vystudoval v roce 1982 režii na Filmové a televizní fakultě FAMU. Zfilmoval román Michaela Viewegha Výchova dívek v Čechách (1997) a knihu Bohumila Hrabala Něžný barbar (1989). Byl druhým režisérem filmu Cena medu (1986) a asistent režie filmů Já nejsem já (1985), Mravenci nesou smrt (1985) a Zátah (1985). Produkoval film Ceremoniář (1996). V letech 1990 – 1995 pracoval jako vedoucí tvůrčí skupiny v České televizi, 1998 - 2000 jako programový ředitel v TV Prima a 2000 – 2002 jako programový ředitel České televize. Dlouhodobě působí jako filmový pedagog a věnuje se též divadelní režii.

 

 

OBLUHOVAL JSEM ANGLICKÉHO KRÁLE

ČR 2006 / 120 min

Režie: Jiří Menzel

 

Adaptace stěžejního díla Bohumila Hrabala i české literatury dvacátého století. Příběh malého muže Jana Dítěte se odvíjí od třicátých do šedesátých let minulého století a je zaplněn množstvím epizod. Film střídá různá časová pásma prostřednictvím vzpomínek zestárlého hrdiny, který po propuštění z vězení žije jako cestář kdesi v pohraničí. Do hedonistické roviny s lehkým humorem, odvozeným třeba z němé grotesky či z dobových komedií, zasahují bouřlivé politické události prostřednictvím autentických rozhlasových nahrávek či filmových žurnálů. Film je postaven především na obraze a pestrém hudebním doprovodu. Minimum dialogů provází vypravěčův monolog.

 

JIŘÍ MENZEL (*1938 Praha)

Teoretické znalosti i filmovou praxi získal na FAMU u Otakara Vávry, kde studoval například s Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem nebo Janem Němcem. Absolvoval v roce 1962. Hned druhý celovečerní film Ostře sledované vlaky (1966) mu přinesl celosvětový úspěch. Ještě v šedesátých letech natočil dvě vynikající adaptace podle Vladislava Vančury Rozmarné léto (1967) a Bohumila Hrabala Skřivánci na niti (1969) a hudební komedii Zločin v šantánu (1968) podle původního scénáře Josefa Škvoreckého a Jiřího Suchého. Po srpnové invazi nemohl pět let natáčet. V roce 1974 mu byl nabídnut tendenční scénář o stavbě dalešické přehrady Kdo hledá zlaté dno. Po jeho natočení mohl znovu pracovat na látkách bližších jemu samému: Na samotě u lesa (1976), Postřižiny (1980) nebo Vesničko má středisková (1985). V těchto filmech především uplatňuje svůj cit pro vytvoření osobité atmosféry příběhu a citlivé vedení herců. Z dalších filmových režií: Báječní muži s klikou (1978), Konec starých časů (1989), Žebrácká opera (1991), Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993), Obsluhoval jsem anglického krále (2007).

 

 

OLIVER TWIST

Velká Británie 2005 / 130 min

Režie: Roman Polanski

 

Adaptace klasického románu Charlese Dickense z Londýna 19. století, která klade důraz na historickou věrnost a nezlehčuje tehdejší chudobu a krutost. Dramatický příběh sirotka, který se po mnoha ústrcích dostává z chudobince až do party malých zlodějů v londýnském podsvětí. Z té ho zachrání laskavý pan Bronlow, ale krutý šéf kapsářů Fagin a jeho posluhovači chtějí Olivera zpět živého či mrtvého. Film se natáčel v České republice.

 

ROMAN POLANSKI (*1933 Paříž)

Když mu byly 3 roky, přestěhoval se s rodinou do Krakova. Za druhé světové války byli jeho rodiče deportováni do koncentračních táborů, Polanski se skrýval. Ve 14 letech se dal na herectví, vystupoval v divadle, v rádiu a později i ve filmu. Během této doby navštěvoval školu umění v Krakově, kde studoval malování a grafiku. V roce 1955 byl přijat na režisérský kurz do filmové školy v Lodži. Posléze pracoval jako asistent režie. V roce 1962 natočil svůj první celovečerní film, Nůž ve vodě, který odstartoval jeho mezinárodní kariéru. Natáčel v Anglii, Americe, Itálii a Francii. Nejúspěšnější filmy: Rosemary má děťátko (1968), Čínská čtvrť (1974), Tess (1979) a Pianista (2002).

 

 

PETROLEJOVÉ LAMPY

Československo 1971 / 103 min

Režie: Juraj Herz

 

První léta 20. století v jednom českém městečku: Rodina stavitele Kiliána patří k maloměstské honoraci, ale jejich temperamentní dcera Štěpa nesplňuje představy o dobře vychované slečně. Přibývá jí let a před nedůstojným osudem neprovdané ženy ji může zachránit už jen sňatek s bratrancem Pavlem, spolumajitelem rodinného statku. Brzy se ale i na veřejnosti prozradí, že bývalý důstojník trpí neléčitelnou progresivní paralýzou. Činorodá žena nese svůj osud s nezdolnou odvahou. Značně volné, leč působivé převyprávění několika posledních kapitol z románu Jaroslava Havlíčka dalo mimořádnou přežitost k výjimečným hereckým výkonům Ivy Janžurové a Petra Čepka.

 

JURAJ HERZ (*1934 Kežmarok, Slovensko)

V letech 1950 - 1954 studoval obor fotografie na bratislavské uměleckoprůmyslové škole. V roce 1958 absolvoval loutkářskou katedru DAMU. Krátce působil v začínajícím Semaforu a začal vystupovat ve filmu jako herec. Od roku 1961 na Barrandově asistoval a roku 1965 debutoval hrabalovským středometrážním snímkem Sběrné surovosti. Filmové přepisy literárních předloh tvořily i nadále podstatnou součást Herzovy tvorby. Podle prózy Hany Bělohradské natočil detektivku Znamení Raka (1966), kongeniálně zfilmoval Fuksova Spalovače mrtvol (1968), Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka (1971), Jessii a Morgianu Alexandra Grina (1972). Pro Herzovu tvorbu je rovněž příznačná žánrová pestrost. Setkáme se s groteskou Gagman (1987), s psychologickým dramatem Den pro mou lásku (1976), horrorem Upír z Feratu (1981) i s pohádkami Deváté srdce a Panna a netvor.

 

 

POSLEDNÍ SKOTSKÝ KRÁL

Velká Británie 2006 / 123 min

Režie: Kevin Macdonald

 

Snímek vznikl podle románu Gilese Fodena o životě jednoho z nejkrutějších afrických diktátorů, ugandského prezidenta Idiho Amina (vládl v letech 1971 – 1979), který měl v oblibě Skoty a tituloval se mimojiné i jako skotský král. - Po převratu v roce 1971 jmenuje Amin jako svého osobního lékaře mladého Skota, s nímž se náhodou setkal. Tak jako řada jiných i Nicholas Garrigan podlehne šarmu ambiciózního vůdce, provádějícího řadu reforem. Až příliš pozdě odhalí i odvrácenou tvář otcovského a přátelského muže a zjistí, že Amin je nelítostný tyran a vrah.

 

KEVIN MACDONALD (*1967 Glasgow, Velká Británie)

Začínal u dokumentárního filmu a prací pro televizi. V roce 1999 se zviditelnil filmovou rekonstrukcí událostí z olympijských her v Mnichově v roce 1972 One day in September, která získala Oscara za nejlepší dokument. Velké uznání získal i dalším filmovým projektem Pád do ticha (2003) o tragickém výstupu dvou horolezců na vrchol Siula Grande v Peru. Ve hraném filmu debutoval snímkem Poslední skotský král, který obdržel Oscara za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. V roce 2009 natočil výborné kriminální drama Na odstřel.

 

 

PUTOVÁNÍ JANA AMOSE

Československo 1983 / 149 min

Režie: Otakar Vávra

 

S hrůzou v očích sleduje malý Jan apokalyptický obraz války. Vidí mučení a vraždění nevinných lidí... Tak začíná životopisný film autorů - režiséra Otakara Vávry a spisovatele Miloše Václava Kratochvíla, kteří si vytkli obtížný cíl: přenést na filmové plátno život jedné z nejvýznamnějších osobností našich dějin, vylíčit vnitřní zápasy učence, jehož zná celý svět jako „učitele národů“, tlumočit jeho myšlenky tak, aby vynikly s plnou silou a aktuálností, zachytit krutou dobu třicetileté války a mocenské zájmy jednotlivých zemí, vykreslit plnokrevný obraz muže milovaného a milujícího, který nikdy nezapomněl na svou vlast a dovedl rány osudu překonávat obrovskou silou ducha.

 

(Informace o režisérovi naleznete u filmu Krakatit)

 

 

ROMANETO

Československo 1980 / 87 min

Režie: Jaroslav Soukup

 

Vizuálně působivý film, evokující tajemné děje i jejich strůjce, kterým je český spisovatel

Jakub Arbes. Děj se volně inspiroval jedním z nejznámějších romanet tohoto autora – Svatý Xaverius. Až děsivá atmosféra, plná sychravé vlhkosti a potemnělosti, provází osudy zoufalého pátrače, jenž se marně pokouší odhalit údajné tajemství barokního oltářního obrazu z malostranského chrámu svatého Mikuláše. Film byl natočen u příležitosti 140. výročí narození Jakuba Arbese (1840–1914). K natáčení interiérů využil režisér reálných prostor v suterénech a přízemích různých domů na Starém Městě v Praze.

 

JAROSLAV SOUKUP (*1946 Plzeň)

Režisér, scenárista a producent. Po absolutoriu na FAMU pracoval ve Filmovém studiu Barrandov. Ambiciózní a talentovaný tvůrce zaujal na začátku osmdesátých let dramatickými filmy Romaneto (1980), Dostih (1981), Záchvěv strachu (1983) a Pěsti ve tmě (1986). Hlavní osou jeho tvorby se však staly nekomplikované komerční tituly Discopříběh (1987), Kamarád do deště (1988), Byl jednou jeden polda (1995) a jejich pokračování.

 

 

ROMEO, JULIE A TMA

Československo 1959 / 92 min

Režie: Jiří Weiss

 

Okupační milostné drama, jež je adaptací stejnojmenné novely J. Otčenáška, se odehrává v době heydrichiády. Gymnazista Pavel ukryje ve své půdní světničce mladičkou Židovku Hanku, která se schovávala před transportem. Během krátké doby vznikne mezi mladými lidmi vztah, jenž přerůstá v hlubokou první lásku. Krutost doby a především zbabělost sousedky kolaborantky Kubiasové, ale i egoismus Pavlovy matky však vedou k nešťastnému konci.

 

JIŘÍ WEISS (*1913 Praha)

K filmu se dostal již ve třicátých letech zásluhou Vladislava Vančury a od roku 1936 byl členem Reichlova kulturního oddělení filmové společnosti A – B, jež se zaměřovalo na natáčení dokumentů. Ve filmové práci pokračoval i po emigraci do Británie, kde kromě válečných dokumentů realizoval také dva hrané filmy. Po osvobození Československa se stal  vedoucím jedné z tvůrčích skupin státního filmu. Jeho nejvýznamnější tvorbu zastupují snímky Uloupená hranice (1947), Vlčí jáma (1957) a Romeo, Julie a tma (1959). V roce 1968 se rozhodl ke druhé emigraci, žil v Západním Německu, Austrálii a USA, kde na přednášel filmovou režii na univerzitách.

 

 

Spalovač mrtvol

Československo 1968 / 95 min

Režie: Juraj Herz

 

Hrdinou dramatu ze 30. let 20. století je pan Karel Kopfrkingl, obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec rodiny, který důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Vždy loajální muž zcela samozřejmě spolupracuje s nacistickými okupanty a zbavuje se všeho nebezpečného ve svém okolí, včetně členů vlastní rodiny. Jeho velká a nebezpečná kariéra tak začíná. Filmová adaptace psychologického hororu kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse.

 

(Informace o režisérovi naleznete u filmu Petrolejové lampy)

 

 

TOBRUK

ČR 2008 / 100 min

Režie: Václav Marhoul

 

Válečné drama věnované významné události z dějin česko-slovenské armády, kterou byla účast Československého pěšího praporu 11. - Východního při obraně libyjského přístavu Tobruk proti Rommelovu Afrikakorpsu a čtyřem italským divizím v říjnu 1941 až dubnu 1942. Film se zabývá první etapou bojů. Přestože postavy snímku a jejich osudy jsou fiktivní, vše ostatní se opírá o historická fakta. Na pozadí bojových akcí se odvíjí drama o přátelství, zbabělosti a odvaze a o individuálních osudech uprostřed válečného běsnění. V dějinách novodobé české kinematografie je Tobruk unikátním dílem, důstojně oslavujícím československé vojáky a odbojáře, jimž je také věnován.

 

VÁCLAV MARHOUL (*1960 Praha)

Po vystudování FAMU působil ve filmových studiích na Barrandově. Nejprve od roku 1984 jako asistent produkce a později jako zástupce vedoucího produkce. Od roku 1990 působil sedm let jako generální ředitel Barrandova. Od roku 1997 se věnuje produkci a režii ve vlastní produkční společnosti Silver Screen. V roce 2003 režíroval svůj první film Mazaný Filip. Je členem Divadla Sklep a výtvarné skupiny Tvrdohlaví. Rovněž se věnuje vojenské historii i aktivní činnosti v armádních zálohách.

 

 

VYŠŠÍ PRINCIP

Československo 1960 / 102 min

Režie: Jiří Krejčík

 

Významný dramatický film se strhujícími hereckými výkony je adaptací povídky Jana Drdy z knihy Němá barikáda. Děj filmu se odehrává v roce 1942, poté, co byl spáchán atentát na Heydricha. V zemi je výjimečný stav a nacisté se zběsile mstí. Za nevinný žertík jsou na udání spolužáka popraveni tři studenti maturitního ročníku. Marně se třídní profesor Málek, klasický filolog, snaží o jejich záchranu.

 

JIŘÍ KREJČÍK (*1918 Praha)

Před okupací studoval na pražské technice. Když byly vysoké školy zavřeny, pracoval jako úředník v soukromé firmě a jako statista se dostal do barrandovských ateliérů. Zájem o proniknutí do filmové práce ho vedl ke studiu teorie filmového umění a poté se projevil v touze po vlastní režijní filmové práci. Překvapil hned prvními filmy: Týden v tichém domě (1947) a Svědomí (1948). Mezi jeho nejznámější snímky patří: Morálka paní Dulské (1958), Probuzení (1959),Vyšší princip (1960), Penzion pro svobodné pány (1967), Svatba jako řemen (1967), Hry lásky šálivé (1971) či Božská Ema (1979). Působil také jako režisér divadelní a televizní.

 

 

 

FILM A ŠKOLA 2009/2010 pro střední školy

 

 

BATHORY

SR 2007 / 140 min

Režie: Juraj Jakubisko

 

Snímek o životě Erzsébet (Alžběty) Báthoryové (1560-1614) – ženy, která se pro své bohatství a šarm stala terčem politicko mocenských intrik. Historický velkofilm je pestrým obrazem života uherské šlechty na přelomu 16. a 17. století, kdy Evropa válčila s Turky a doba přála podvodníkům a pletichářům. Film, který patřil ke kulturním událostem roku 2008 a měl velký divácký úspěch, je obohacený režisérovou imaginací, vizionářstvím a výtvarným cítěním.

 

Juraj Jakubisko (* 30.4.1938 Kojšov, Československo)

Slovenský filmový režisér, scenárista i kameraman. Jeho filmy se vyznačují velmi osobitou poetikou, bizardností i podivuhodnou hravostí. Debutoval dlouhometrážním hraným filmem Kristove roky (1967). Filmy Zbehovia a pútnici (1968), Vtáčikovia, siroty a blázni (1969) a tragikomedie Dovidenia v pekle, priatelia (1970) byly v 70. letech normalizační cenzurou zakázány a Juraj Jakubisko se mohl věnovat pouze dokumentární tvorbě. Až v roce 1979 natočil hraný film Postav dom, zasaď strom a v roce 1980 třídílný slovenský televizní film Nevera po slovensky. Vrcholem jeho tvorby v 80. letech byla historická sága s původním slovenským názvem Tisícročná včela (1983), která získala množství filmových ocenění podobně jako filmová pohádka Perinbaba (1985). Ve filmech Sedím na konári a je mi dobre (1989) a Lepšie byť bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992) se tématem milostného trojúhelníku vrátil ke své tvorbě ze 60. let. Od roku 1993 žije v Praze, kde natočil filmy Nejasná zpráva o konci světa (1997) a Post coitum (2004). Je členem Evropské filmové akademie.

 

 

Bílá nemoc

Československo 1937 / 106 min

Režie:  Hugo Haas

 

Epidemie zákeřné choroby ničí obyvatele totalitního státu, jehož vůdce připravuje válečnou expanzi. Pokus lékaře z chudinské čtvrti čelit nemoci i nacionálnímu fanatismu ztroskotává. Pro filmové zpracování vycházející z inscenace Národního divadla byla připsána postava doktora Martina, lékaře z malé, diktátorovými plány ohrožované země, který je ochoten pokračovat v aktivním odporu proti násilí. Film natočený podle stejnojmenného románu Karla Čapka je paralelou k nástupu nacismu v Německu třicátých let.

 

Hugo Haas (* 18.2.1901 Brno, Rakousko – Uhersko, +1.12.1968 Vídeň, Rakousko)
Pocházel z rodiny brněnského obchodníka. Mezi jeho prvními nepříliš známými filmy nejrůznější úrovně se brzy objevili Muži v offsidu (1931), kde přesvědčil diváky i kritiku o svém mimořádném komickém formátu. Po tomto úspěchu byl mladý Hugo Haas nadále obsazován do rolí staříků, jejichž masky tak rád vymýšlel. Svými náměty a scénáři se specializoval na společenské a situační komedie v nichž mu byla nejčastěji partnerkou Adina Mandlová – Život je pes (1933), Mazlíček (1934), Ať žije nebožtík (1935), Švadlenka (1936), jejich poslední společný film byl Děvčata, nedejte se! (1937). Hugo Hass hrál také v Národním divadle. Před začátkem války kvůli svému židovskému původu odešel do Hollywoodu, kde se dokázal prosadit jako herec i režisér. Ke konci života žil ve Vídni.

 

 

GOYOVY PŘÍZRAKY

USA 2006 / 106 min

Režie: Miloš Forman

 

Historické drama s mezinárodním obsazením se odehrává na přelomu 18. a 19. století ve Španělsku, kde se mísí vliv inkvizice a myšlenky Francouzské revoluce. Film popisuje historické události prostřednictvím osudů tří postav: slavného malíře Francisca Goyi y Luciente, dominikána Lorenza Casamarese a nevinné dívky Ines Bilbatuové. Jeden z nejzajímavějších a nejprovokativnějších historických filmů posledních let.

 

Miloš Forman (*1932 Čáslav)

Nepřijali ho na studium DAMU, proto odešel na FAMU studovat obor scenáristika a dramaturgie. Před ukončením studia spolupracoval s Martinem Fričem. Po absolutoriu krátce pracoval pro televizi. Samostatně režíroval až v roce 1963 film Konkurs. V Československu natočil snímky Černý Petr (1963), Lásky jedné plavovlásky (1965) a Hoří, má panenko (1967). Po srpnu roku 1968 odešel do USA, kde natáčí filmy Taking Off (1971), Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), Vlasy (1979), Ragtime (1981), Amadeus (1984), Valmont (1989), Lid versus Larry Flynt (1996) a Muž na Měsíci (1999).

 

 

Horská hlídka

Čína 2004 / 95 min

Režie: Chuan Lu

 

Tento drsný, a přesto překrásný film líčí obtížnou výpravu na čínské nepřátelské území, přičemž se opírá o skutečný příběh jedné z posledních expedic vedených tibetskými dobrovolníky bojujícími proti pytlákům lovícím ohrožený druh antilop. Snadno zranitelní lidé   se vydávají do tibetské divočiny, aby zde nasazovali vlastní životy kvůli stádu divokých zvířat. Pokud je nezabijí pytláci, hrozí jim, že buď umrznou, uvíznou v pohyblivém písku, zemřou na následky vysokohorské nemoci, dehydratace, hladovění, nebo se zabijí v autě. Navzdory všem těmto nebezpečenstvím se však tito muži vydávají do Kekexili a pouštějí se do donkichotského zápasu, kterému sami pořádně nerozumí. Nejsou hrdinové ani ochránci přírody. Jsou to prostě lidé, kteří se rozhodli zabránit vybíjení zvěře.

 

 

Karamazovi

ČR 2008 / 110 min

Režie: Petr Zelenka

 

Příběh filmu se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina herců Dejvického divadla v čele s režisérem hry, aby na alternativním  festivalu v netradičním prostoru oceláren uvedla jevištní adaptaci Dostojevského hry Bratři Karamazovi, jejímž základem je vyšetřování otcovraždy. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců, režiséra i osobní tragédii jednoho z přihlížejících dělníků. Karamazovi jsou dramatem o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Film není jen psychologickou sondou do zpustošené ruské duše, ale reflektuje aktuální téma odpovědnosti člověka za své činy.

 

Petr Zelenka (* 21.8. 1967 ČR)

Na pražské FAMU vystudoval obor dramaturgie a scenáristika. Výrazně na sebe upozornil mystifikačním televizním dokumentem Visací zámek 1982 – 2007 (natočeno v roce 1993) a stejné téma si vybral i pro svůj celovečerní debut Mňága – Happy End (1996) o skupině Mňága a Žďorp, který humornou formou líčí zrod uměle sestavené kapely nezvládající hrát. V podobně hravém duchu a nadsázce je natočen Zelenkův pozdější snímek Rok ďábla (2002), který vyhrál hlavní cenu Křišťálový glóbus na MFF v Karlových Varech a šest Českých lvů.
Mimo těchto polodokumentů natočil též úspěšnou tragikomedii Knoflíkáři (1997) oceněnou čtyřmi Českými lvy a cenou Tiger na MFF v Rotterdamu. Pro režiséra Davida Ondříčka napsal scénář ke komedii Samotáři (2000). V roce 2001 napsal na objednávku pražského Dejvického divadla hru Příběhy obyčejného šílenství, za kterou  získal Cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní hru roku. Divadelní verzi o čtyři roky později převedl do stejnojmenné filmové podoby.

 

 

KDO BYL KAFKA?

Švýcarsko 2006 / 98 min

Režie: Richard Dindo

 

Kdo byl doopravdy Franz Kafka? Po desítky let tato otázka nedává spát vědcům, kteří na toto téma zplodili horu sekundární literatury. Při pokusu o její zodpovězení se Richard Dindo chce vrátit takříkajíc k pramenu. Ke Kafkovým deníkům a dopisům, k dokumentům od lidí, kteří ho osobně znali. V jakési fiktivní reportáži vystupují Kafkovi přátelé a hovoří o jejich vztahu k záhadnému spisovateli. Richard Dindo dává slovo Kafkovým láskám, spisovateli Maxu Brodovi, ale také Gustavu Janouchovi. Nejde tedy o dokument v obvyklém slova smyslu. Dindo, jak sám ostatně přiznává, nepostupuje klasickou filmovou metodou, v níž by vycházel z vizuálního a komentářem doplnil nezobrazitelné. Primárním je pro něho naopak text, jímž se podrobně zaobírá v přípravné fázi. K textové skladbě pak doplňuje vhodnou skladbu obrazovou.

 

 

KULT HÁKOVÉHO KŘÍŽE

USA 1998 / 119 min

Režie: Tony Kaye

 

Snímek, který žánrově balancuje mezi psychologickou sondou a rodinným dramatem je srozumitelným poselstvím o příčinách i následcích iracionálního násilí a nenávisti. Inteligentní losangeleský student Derek se nemůže vyrovnat s násilnou smrtí svého otce a začne se realizovat v neonacistickém hnutí. Jeho změněné chování se dotýká i nemocné matky a tří sourozenců. Především mladší bratr Danny nachází v Derekovi ztracenou otcovskou autoritu. Zlom nastane, když Derek chladnokrevně zavraždí dva černošské zloděje a po odsouzení si ve vězení prožije peklo. Na svobodu se vrací se "očištěn" od nenávisti a chce začít nový život, zabránit další tragédii ve vlastní rodině však už nedokáže.

 

 

Kupec benátský

USA 2004 / 138 min

Režie: Michael Radford

 

Slavná a nadčasová hra Williama Shakespeara sleduje dramatické i komické zvraty osudu a štěstěny skupiny křesťanských šlechticů v Benátkách v  16. století., kteří se zadluží židovskému lichváři. Bohatý židovský obchodník Shylock půjčuje peníze bezstarostným křesťanským šlechticům, kteří se dostanou do úzkých. Jednoho dne požádá lichváře o půjčku vážený kupec Antonio, který má veškerý majetek na moři. Peníze potřebuje pro svého mladého, zamilovaného přítele Bossania, aby mu pomohl získat ruku krásné Portie. V případě včasného nesplacení dluhu požaduje Shylock libru masa z Antoniova těla. Antoniovy lodě jsou zničeny při bouři a Shylock žádá dohodnutou pokutu za nedodržení smlouvy. Bossanio a Portia chtějí Antoniovi pomoci, Shylock však jejich peníze nepřijme, chce získat zpět svou úctu a trvá na smluvené libře masa.

 

 

MLADÝ MUŽ A BÍLÁ VELRYBA

Československo 1978 / 89 min

Režie: Jaromil Jireš

 

Viktor je dokonalým typem pasivity, "žije tak, jako by měl vše již za sebou." Břéťa je "nabitá sluneční baterie, která do sebe čerpá stále novou energii." A mezi tyto muže vstoupí Edita, která jde tvrdě za svou kariérou. Mladý muž a bílá velryba patří mezi to nejlepší, co spisovatel Vladimír Páral napsal. Režiséru Jaromilu Jirešovi se podařilo na plátno přenést všechno nejlepší, co Páralova předloha poskytovala, především rozpor mezi dvěma životními koncepcemi. Navíc režisér dopřál více místa jaksi symbolické, ale přitom naprosto realistické postavě převozníka Gausse, a tím ještě více zesílil výsledný dojem. Smysl filmu vyslovil režisér těmito slovy: „Někdy lovíte bílou velrybu a ulovíte běličku. Ale důležité je nevzdat se, nepodlehnout malověrnosti. Ta dokáže zničit nejen vás i všechny sebekrásnější záměry. Bez víry a naděje to nejde. A také ne bez trošky humoru..."

 

Jaromil Jireš (* 10.12. 1935 Bratislava, Československo, + 24.10.2001 ČR)

Svou prvotinou Křik (1963) se zařadil k protagonistům české nové vlny. Podílel se na kolektivním snímku Perličky na dně (1965), inspirovaném prózami Bohumila Hrabala. Z jeho dalších projektů jsou nejznámější přepis Kunderova románu Žert (1968), nezvalovská variace Valerie a týden divů (1970) a páralovské adaptace Mladý muž a bílá velryba (1978) a Katapult (1983). Po roce 1989 zaujal adaptací Havlíčkovy prózy Helimadoe (1993) a dramatem Učitel tance (1994). Jeho posledním filmem byla Dvojrole (1999) s Terezou Brodskou.

 

 

OLDŘICH A BOŽENA

Československo 1984 / 84 min

Režie: Otakar Vávra

 

Obsah filmu vyvrací známou idylickou legendu. Zachycuje krvavé události z přelomu 10. a 11. století: tvrdý a surový boj, úklady a vraždy uvnitř vládnoucího rodu Přemyslovců (představovaného slabošským knížetem Jaromírem a jeho výbojným bratrem Oldřichem) a lstivou úlohu posla německého císaře, který měl přirozeně eminentní zájem na tom, aby se Čechové nesjednotili. Úklady nepřátel se však nezdařily a ze spojení Oldřicha s Boženou vzešel silný kníže Břetislav, jenž vytvořil pevné jádro českého státu.

 

Otakar Vávra (*28.2.1911 Hradec Králové)

Jedna z nejkontroverznějších osobností českého filmu. Tvůrce několika vrcholných děl české kinematografie ze třicátých, čtyřicátých a šedesátých let je podepsán i pod i pod prorežimními uměleckými prohrami z let padesátých a sedmdesátých. Byl studenty váženým profesorem FAMU - některými označovaný za patrona české nové vlny, ale i laureát mnoha cen spjatých s totalitní mocí. Otakar Vávra natáčel vždy a za každého režimu. Nejčastěji adaptoval díla velkých českých literátů (Jirásek, Čapek, Hrubín, a další) a spoléhal na herce Národního divadla. Natáčel historické filmy, psychologická dramata i komedie. Za jeho nejlepší dílo je považován snímek Kladivo na čarodějnice (1969). Celkem natočil na padesát filmů. Např: Cech panen kutnohorských (1938), Turbina (1941), Předtucha (1947), Krakatit (1948), Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955), Proti všem (1956), Romance pro křídlovku (1966), Dny zrady (1973), Osvobození Prahy (1975), Putování Jana Amose (1983), Evropa tančila valčík (1989).

 

 

OLIVER TWIST

Velká Británie 2005 / 130 min

Režie: Roman Polanski

 

Adaptace klasického románu Charlese Dickense z Londýna 19. století, která klade důraz na historickou věrnost a nezlehčuje tehdejší chudobu a krutost. Dramatický příběh sirotka, který se po mnoha ústrcích dostává z chudobince až do party malých zlodějů v londýnském podsvětí. Z té ho zachrání laskavý pan Bronlow, ale krutý šéf kapsářů Fagin a jeho posluhovači chtějí Olivera zpět živého či mrtvého. Film se natáčel v České republice.

 

Roman Polanski (*1933 Paříž)

Když mu byly 3 roky, přestěhoval se s rodinou do Krakova. Za druhé světové války byli jeho rodiče deportováni do koncentračních táborů, Polanski se skrýval. Ve 14 letech se dal na herectví, vystupoval v divadle, v rádiu a později i ve filmu. Během této doby navštěvoval školu umění v Krakově, kde studoval malování a grafiku. V roce 1955 byl přijat na režisérský kurz do filmové školy v Lodži. Posléze pracoval jako asistent režie. V roce 1962 natočil svůj první celovečerní film, Nůž ve vodě, který odstartoval jeho mezinárodní kariéru. Natáčel v Anglii, Americe, Itálii a Francii. Nejúspěšnější filmy: Rosemary má děťátko (1968), Čínská čtvrť (1974), Tess (1979) a Pianista (2002).

 

 

ROMANETO

Československo 1980 / 87 min

Režie: Jaroslav Soukup

 

Vizuálně působivý film, evokující tajemné děje i jejich strůjce, kterým je český spisovatel

Jakub Arbes. Děj se volně inspiroval jedním z nejznámějších romanet tohoto autora – Svatý Xaverius. Až děsivá atmosféra, plná sychravé vlhkosti a potemnělosti, provází osudy zoufalého pátrače, jenž se marně pokouší odhalit údajné tajemství barokního oltářního obrazu z malostranského chrámu svatého Mikuláše. Film byl natočen u příležitosti 140. výročí narození Jakuba Arbese (1840–1914). K natáčení interiérů využil režisér reálných prostor v suterénech a přízemích různých domů na Starém Městě v Praze.

 

Jaroslav Soukup (*19.11.1946 Plzeň, Československo)

Režisér, scenárista a producent. Po absolutoriu na FAMU pracoval ve Filmovém studiu Barrandov. Ambiciózní a talentovaný tvůrce zaujal na začátku osmdesátých let dramatickými filmy Romaneto (1980), Dostih (1981), Záchvěv strachu (1983) a Pěsti ve tmě (1986). Hlavní osou jeho tvorby se však staly nekomplikované komerční tituly Discopříběh (1987), Kamarád do deště (1988), Byl jednou jeden polda (1995) a jejich pokračování.

 

 

ROMEO, JULIE A TMA

Československo 1959 / 92 min

Režie: Jiří Weiss

 

Okupační milostné drama, jež je adaptací stejnojmenné novely J. Otčenáška, se odehrává v době heydrichiády. Gymnazista Pavel ukryje ve své půdní světničce mladičkou Židovku Hanku, která se schovávala před transportem. Během krátké doby vznikne mezi mladými lidmi vztah, jenž přerůstá v hlubokou první lásku. Krutost doby a především zbabělost sousedky kolaborantky Kubiasové, ale i egoismus Pavlovy matky však vedou k nešťastnému konci.

 

Jiří Weiss (29.3.1913 Praha, Rakousko-Uhersko)

K filmu se dostal již ve třicátých letech zásluhou Vladislava Vančury a od roku 1936 byl členem Reichlova kulturního oddělení filmové společnosti A – B, jež se zaměřovalo na natáčení dokumentů. Ve filmové práci pokračoval i po emigraci do Británie, kde kromě válečných dokumentů realizoval také dva hrané filmy. Po osvobození Československa se stal  vedoucím jedné z tvůrčích skupin státního filmu. Jeho nejvýznamnější tvorbu zastupují snímky Uloupená hranice (1947), Vlčí jáma (1957) a Romeo, Julie a tma (1959). V roce 1968 se rozhodl ke druhé emigraci, žil v Západním Německu, Austrálii a USA, kde na přednášel filmovou režii na univerzitách.

 

 

ROZMARNÉ LÉTO

Československo 1967 / 74 min

Režie: Jiří Menzel

 

Lázeňské městečko Krokovy Vary. Plovárna na řece Orši je místem setkání tří přátel: lázeňského mistra, majora a abbého, kteří tráví chladné a deštivé dny nevydařeného léta v přátelském hašteření. Jednoho dne mezi ně zavítá potulný komediant Arnoštek a jeho půvabná společnice Anna. Druhý celovečerní snímek Jiřího Menzela je působivou filmovou adaptací úsměvné předlohy Vladislava Vančury.

 

Jiří Menzel (*1938, Praha)

Teoretické znalosti i filmovou praxi získal na FAMU u Otakara Vávry, kde studoval například s Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem nebo Janem Němcem. Absolvoval v roce 1962. Hned druhý celovečerní film Ostře sledované vlaky (1966) mu přinesl celosvětový úspěch. Ještě v šedesátých letech natočil dvě vynikající adaptace podle Vladislava Vančury Rozmarné léto (1967) a Bohumila Hrabala Skřivánci na niti (1969) a hudební komedii Zločin v šantánu (1968) podle původního scénáře Josefa Škvoreckého a Jiřího Suchého. Po srpnové invazi nemohl pět let natáčet. V roce 1974 mu byl nabídnut tendenční scénář o stavbě dalešické přehrady Kdo hledá zlaté dno. Po jeho natočení mohl znovu pracovat na látkách bližších jemu samému: Na samotě u lesa (1976), Postřižiny (1980) nebo Vesničko má středisková (1985). V těchto filmech především uplatňuje svůj cit pro vytvoření osobité atmosféry příběhu a citlivé vedení herců. Z dalších filmových režií: Báječní muži s klikou (1978), Konec starých časů (1989), Žebrácká opera (1991), Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993), Obsluhoval jsem anglického krále (2007).

 

 

SMRT SI ŘÍKÁ ENGELCHEN    

Československo 963, 111 min.

Režie: Elmar Klos, Ján Kadár        

 

Adaptace výborného Mňačkova románu vzbudila svého času pozornost výjimečností realistického zobrazení partyzánských bojů na sklonku války. Na konci druhé světové války osvobozuje Zlín Rudá armáda a spolu s ní přicházejí i partyzánské oddíly z okolních hor. Mladý partyzán Pavel chce vyhledat velitele trestného komanda SS Engelchena, aby pomstil své padlé kamarády i krutě povražděné obyvatele dvou malých horských vesnic. Dojde k přestřelce a Pavel je těžce raněn do zad. Ocitne se v nemocnici v péči plaché řádové sestry Alžběty a drsného, ale schopného lékaře. Ten Pavlovi netají po operaci možné budoucí komplikace. Zatím je mladý muž ochrnutý a v horečnatých snech a v rozhovorech s Alžbětou si připomíná svoje válečné zážitky.

 

Ján Kadár (*1918 Budapešť, +1979 Los Angeles)

 a Elmar Klos (*1910 Brno, +1993 Praha)

Kádár byl Slovák narozený v Budapešti, Klos byl Čech narozený v Brně. Potkali se po válce v pražském studiu Krátkého filmu a natočili spolu osm filmů. Například: kriminální drama Únos (1953), komedii Hudba z Marsu (1955) nebo sociálně kritickou satiru Tři přání (1958), za kterou obdrželi pětiletý tvůrčí distanc. Další film mohli natočit až roku 1963 a to adaptaci románu Ladislava Mňačka – Smrt si říká Engelchen. Jejich tvůrčím vrcholem byl Obchod na korze (1965) a posledním filmem, který spolu natočili Touha zvaná Anada (1969).

 

 

Spalovač mrtvol

Československo 1968 / 95 min

Režie: Juraj Herz

 

Hrdinou dramatu ze 30. let 20. století je pan Karel Kopfrkingl, obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec rodiny, který důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Vždy loajální muž zcela samozřejmě spolupracuje s nacistickými okupanty a zbavuje se všeho nebezpečného ve svém okolí, včetně členů vlastní rodiny. Jeho velká a nebezpečná kariéra tak začíná. Filmová adaptace psychologického hororu kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse.

Více informací...

Juraj Herz (*1934, Kežmarok)

V letech 1950 - 1954 studoval obor fotografie na bratislavské uměleckoprůmyslové škole. V roce 1958 absolvoval loutkářskou katedru DAMU. Krátce působil v začínajícím Semaforu a začal vystupovat ve filmu jako herec. Od roku 1961 na Barrandově asistoval a roku 1965 debutoval hrabalovským středometrážním snímkem Sběrné surovosti. Filmové přepisy literárních předloh tvořily i nadále podstatnou součást Herzovy tvorby. Podle prózy Hany Bělohradské natočil detektivku Znamení Raka (1966), kongeniálně zfilmoval Fuksova Spalovače mrtvol (1968), Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka (1971), Jessii a Morgianu Alexandra Grina (1972). Pro Herzovu tvorbu je rovněž příznačná žánrová pestrost. Setkáme se s groteskou Gagman (1987), s psychologickým dramatem Den pro mou lásku (1976), horrorem Upír z Feratu (1981) i s pohádkami Deváté srdce a Panna a netvor.

 

 

STŘÍBRNÝ VÍTR

Československo 1954 / 98 min

Režie: Václav Krška

 

Filmovým přepisem stejnojmenného románu českého básníka Fráni Šrámka. Románu, zachycujícího nedostižným způsobem psychologii dospívání mladého chlapce koncem 19. století. V malém jihočeském městě, mezí kamarády ze školy a v úzkoprsé společnosti

dospělých, prožívá septimán Jan Ratkin zmatky prvních citových záchvěvů a střetává se s nepochopením i zlou vůlí okolního světa, který je tolik odlišný od jeho představ a přání. Citlivý chlapec se bouří proti krutosti a omezenosti dospělých a dává se unášet bohatstvím svých citových zážitků. Jejich dominantou je znění stříbrného větru, zpívajícího píseň mládí a lásky. A žádná z disonancí života nemůže jeho hlas přehlušit. Stříbrný vítr zní dále a je poslem nového, svobodnějšího života Jana Ratkina.

 

Václav Krška (*4.10.1900 Písek, Rakousko-Uhersko, +17.11.1969 Praha, Československo)

Český režisér a scénárista Od mládí se aktivně věnoval literatuře a ochotnickému divadlu. S režisérem F. Čápem adaptoval vlastní román Odcházeti s podzimem do podoby filmu Ohnivé léta (1939). Spolu napsali scénář k filmu Noční motýl (1941), ve spolupráci s J. Slavíčkem natočil film pro děti Kluci na řece (1944). Jako samostatný režisér debutoval lyrickou komedií Řeka čaruje (1945), kterou začal natáčet ještě na vojně. Sérii životopisných filmů začal snímkem Housle a sen (1947), věnovanou předčasné zesnulému češ. houslistovi J. Slavíkovi. Koncem 50. let natočil film Zde jsou lvi (1958) podle společného scénáře s O. Daňkem. Inspirován poetikou svého rodáka F. Šrámka zfilmoval jeho literární předlohy Měsíc nad řekou (1953) a Stříbrný vítr (1954). V 60. letech se věnoval i komediálnímu žánru a práci pro televizi.

 

 

TISÍC A JEDNA NOC

ČR 1993 / 75 min

Režie: Garik Seko

 

Celovečerní loutkový film vznikl jako sestřih pěti částí původního televizního čtrnáctidílného seriálu, jehož jednotlivé části vyprávějí příhody ze známé knihy Pohádky tisíce a jedné noci. Vybrány jsou epizody: O bohatství a osudu, O kováři Basimovi, O lstivé Dalíle, O taškáři Džinovi a O odměně.

 

Garik Seko (*29.6.1935 Tbilisi, Gruzie, Sovětský svaz, +20.6.1994)

Nejprve pracoval ve studiu ve Zlíně a pak v pražském studiu Jiřího Trnky. V českém animovaném filmu působil od 70. let 20. století až do své smrti. Specializoval se na animaci netradičních materiálů a předmětů - například krátké filmy Dráťáci (1973), Kamenné etudy (1975), Ex libris (1982) nebo Shoe show aneb botky mají pré (1984). Známé jsou jeho večerníčky Kosí bratři (1980–1982).

 

 

TOBRUK

ČR 2008 / 100 min

Režie: Václav Marhoul

 

Válečné drama věnované významné události z dějin česko-slovenské armády, kterou byla účast Československého pěšího praporu 11. - Východního při obraně libyjského přístavu Tobruk proti Rommelovu Afrikakorpsu a čtyřem italským divizím v říjnu 1941 až dubnu 1942. Film se zabývá první etapou bojů. Přestože postavy snímku a jejich osudy jsou fiktivní, vše ostatní se opírá o historická fakta. Na pozadí bojových akcí se odvíjí drama o přátelství, zbabělosti a odvaze a o individuálních osudech uprostřed válečného běsnění. V dějinách novodobé české kinematografie je Tobruk unikátním dílem, důstojně oslavujícím československé vojáky a odbojáře, jimž je také věnován.

 

Václav Marhoul (*30.1.1960 Praha, Československo)

Po vystudování FAMU působil ve filmových studiích na Barrandově. Nejprve od roku 1984 jako asistent produkce a později jako zástupce vedoucího produkce. Od roku 1990 působil sedm let jako generální ředitel Barrandova. Od roku 1997 se věnuje produkci a režii ve vlastní produkční společnosti Silver Screen. V roce 2003 režíroval svůj první film Mazaný Filip. Je členem Divadla Sklep a výtvarné skupiny Tvrdohlaví. Rovněž se věnuje vojenské historii i aktivní činnosti v armádních zálohách.

 

 

VALČÍK S BAŠÍREM

Izrael 2008 / 87 min

Režie: Ari Folman

 

Originální animovaný dokument o masakrech v palestinských uprchlických táborech. Režisér Ari Folman byl v září 1982 vojákem izraelské armády. Účastnil se izraelské invaze do západního Bejrútu a byl u toho, když v palestinských uprchlických táborech Sabra a Šatíla došlo ke krutým masakrům. Jenomže má problém - nic z toho si nepamatuje. Je tím natolik znepokojen, že se rozhodne vyhledat staré přátele a kolegy, kteří se zatím rozprchli do celého světa, a zjistit, na co si pamatují oni. Musí se dopátrat pravdy o tom, co se tehdy stalo a jakou v tom hrál roli. Čím hlouběji Ari do této záhady proniká, tím častěji mu v paměti vyvstávají podivné surreálné obrazy.

 

 

VYŠŠÍ PRINCIP

Československo 1960 / 102 min

Režie: Jiří Krejčík

 

Významný dramatický film se strhujícími hereckými výkony je adaptací povídky Jana Drdy z knihy Němá barikáda. Děj filmu se odehrává v roce 1942, poté, co byl spáchán atentát na Heydricha. V zemi je výjimečný stav a nacisté se zběsile mstí. Za nevinný žertík jsou na udání spolužáka popraveni tři studenti maturitního ročníku. Marně se třídní profesor Málek, klasický filolog, snaží o jejich záchranu.

 

Jiří Krejčík (26.6.1918 Praha, Rakousko-Uhersko)

Před okupací studoval na pražské technice. Když byly vysoké školy zavřeny, pracoval jako úředník v soukromé firmě a jako statista se dostal do barrandovských ateliérů. Zájem o proniknutí do filmové práce ho vedl ke studiu teorie filmového umění a poté se projevil v touze po vlastní režijní filmové práci. Překvapil hned prvními filmy: Týden v tichém domě (1947) a Svědomí (1948). Mezi jeho nejznámější snímky patří: Morálka paní Dulské (1958), Probuzení (1959),Vyšší princip (1960), Penzion pro svobodné pány (1967), Svatba jako řemen (1967), Hry lásky šálivé (1971) či Božská Ema (1979). Působil také jako režisér divadelní a televizní.

 

 

ŽERT

Československo 1968 / 80 min

Režie: Jaromil Jireš

 

Jeden z nejproslulejších filmů 60. let se opírá o stejnojmenný román Milana Kundery, soustředěn cele na důležité poznání - totiž že nová křivda neodstraní ani nezahluší křivdu starou. K takové mravní kocovině zákonitě dospěje hlavní hrdina, těžce postižený stalinistickými represemi, když se po letech pokusí aspoň zprostředkovaně se pomstít původci svého pádu. Režisér Jaromil Jireš postihl jak kruté poměry v pracovní vojenské jednotce na začátku 50. let, tak uvolňující se společenské ovzduší o patnáct let později.

 

 

Projekt Film a škola ve Vsetíně pořádá Dům kultury Vsetín s.r.o., provozovatel kina Vatra, ve spolupráci s občanským sdružením Filmový klub Vsetín jako součást výuky na středních školách. Do projektu jsou zapojeny: Střední škola Kostka s.r.o., Masarykovo gymnázium Vsetín, Střední průmyslová škola strojnická Vsetín, Střední škola obchodu a služeb Vsetín. a Střední zdravotnická škola Vsetín. Projekt Film a škola ve Vsetíně podporují: Asociace českých filmových klubů, Město Vsetín a Zlínský kraj.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

FILM A ŠKOLA 2008/2009

Kino Vatra Vsetín

Aguirre, hněv Boží

Aguirre der Zorn Gottes / Německo 1972 / 100 min

Režie: Werner Herzog

Herzogův Aguirre, hněv boží je jedním z velkých tíživě vizionářských filmů. Vypráví příběh expedice konkvistadora Gonzala Pizarra, který v letech 1560-61 vedl hrstku mužů do peruánského deštného pralesa, přitahován příběhy o zmizelém městě El-Dorado.

Herzog tímto příběhem sleduje totéž, co mnohými dalšími filmy: muži, pohánění vidinou velkého úspěchu, se dopouštějí hříchu tím, že mají odvahu po úspěchu sáhnout. Pak jsou rozdrceni nesmiřitelným vesmírem. Herzogovy příběhy začínají přímočaře, výsledek je ale nevypočitatelný. Divák nikdy netuší, kam jeho příběhy povedou: nekončí jasným "závěrem", ale vytvořením nálady v nás - duchovního či vizionářského pocitu. Herzog nevypráví propracované příběhy ani nezachycuje okouzlující dialogy; chce nás povznést do říše divů.

Werner Herzog (* 5.9. 1942 Německo)

Režisér, producent a spisovatel Werner Herzog  (vlastním jménem  Werner Stipetič.) Vyrostl v malé bavorské vísce, daleko od civilizace. V 19 letech už režíroval první krátkometrážní film Herkules.
Studoval historii literatury a dramatu na univerzitě v Mnichově, ale studium nedokončil. Poté studoval v Pittsburgu se stejným výsledkem. Svou první produkční společnost Werner Herzog Film Production založil v Mnichově v r. 1963. Důvodem byla zejména snaha zachovat si při výběru filmu co největší nezávislost. Spolupracoval i s několika operními divadly, včetně divadla v Bayreuthu a milánské La Scaly. Za filmy obdržel mnoho německých i mezinárodních ocenění. Ve své tvorbě se specializoval zejména na zobrazení lidí v extrémních situacích, na jejich charaktery, na různé podoby šílenství a abnormalit – Každý pro sebe a Bůh proti všem (1974), Stroczek (1977), Aquerre – hvěv Boží  (1972) apod. Velký význam klade také na mytologii. Pro svou práci rád vybírá tajuplná místa planety,  protože v moderním západním světě se cítí příliš svázaný. Cestuje po celé planetě, kde hledá odlehlá a bohem i lidmi zapomenutá místa v tropických džunglích, vysokých horách, afrických pustinách nebo po pláních Tibetu. Snaží se přiblížit i ke zvláštním skupinám lidí v dokumentech, jako Země mlčení a temnoty (1971) o hluchoslepých lidech nebo Poznamenaná budoucnost (1971) o lidech jiným způsobem handicapovaných.
Herzog dodnes režíruje i opery. Nejraději má Wagnera, přičemž je přijímán nejen kritikou, ale i mladou generací.. Od 90. let točí hlavně dokumenty, i u nich se dočkal mezinárodního uznání.Jeho komorním hercem byl po celou dobu tvorby Klaus Kinski.

 

Atentát

Československo 1964 / 104 min

Režie: Jiří Sequens

Na okupované území Protektorátu Böhmen und Mähren přilétá z Londýna skupina českých výsadkářů s nebezpečným úkolem provést atentát na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha. Autentická filmová rekonstrukce příprav a uskutečnění atentátu přesně zobrazuje okolnosti nejvýznamnější akce československého odboje.

 

Bílá nemoc

Československo 1937 / 106 min

Režie:  Hugo Haas

Epidemie zákeřné choroby ničí obyvatele totalitního státu, jehož vůdce připravuje válečnou expanzi. Pokus lékaře z chudinské čtvrti čelit nemoci i nacionálnímu fanatismu ztroskotává. Pro filmové zpracování vycházející z inscenace ND byla připsána postava dr. Martina, lékaře z malé, diktátorovými plány ohrožované země, který je ochoten pokračovat v aktivním odporu proti násilí. Film natočený podle stejnojmenného románu Karla Čapka je paralelou k událostem v Německu třicátých let.

Hugo Haas (* 18.02.1901 Brno, Rakousko – Uhersko, + 01.12.1968 Vídeň, Rakousko)
Pocházel z rodiny brněnského obchodníka . Mezi jeho prvními nepříliš známými filmy nejrůznější úrovně se brzy objevili Muži v offsidu (1931), kde přesvědčil diváky i kritiku o svém mimořádném komickém formátu. Po tomto úspěchu byl mladý Hugo Haas nadále obsazován do rolí staříků, jejichž masky tak rád vymýšlel.

Svými náměty a scénáři se specializoval na společenské a situační komedie v nichž mu byla nejčastěji partnerkou Adina Mandlová (tehdy i partnerka v osobním životě) – Život je pes (1933), Mazlíček (1934), Ať žije nebožtík (1935), Švadlenka (1936), jejich poslední společný film byl Děvčata, nedejte se! (1937). Hugo Hass hrál také v Národním  divadle. Před začátkem války kvůli svému židovskému původu odešel jako do USA, kde se jako herec i režisér prosadil v Hollywoodu. Pronajal si ateliéry, v nichž točil své slavné filmy Charles Chaplin.

Ke konci života žili Haasovi ve Vídni.  Haas ještě jednou navštívil Československo, když se jednalo o jeho opětovném účinkování v českém filmu, leč stejně jako u ostatních předválečných hvězd českého filmu neúspěšně. Zemřel několik dnů před koncem tragického roku 1968 a je pohřben v Brně.

 

Člověk proti zkáze

Československo 1989 / 89 min

Režie: Štěpán Skalský, Jaromír Pleskot

Když němečtí okupanti přišli po okupaci Čech a Moravy zatknout Karla Čapka, překvapilo, že už nežije. Snímek zachycuje životní osudy tohoto velkého spisovatele a dramatika, jenž neochvějně burcoval svědomí veřejnosti za udržení demokracie i proti nacistické rozpínavosti.

 

Ďáblova dílna

Die Fälscher / Rakousko 2007 / 98 min
Režie:  Stefan Ruzowitzky

Berlín roku 1936. Původem ruský malíř Salmon Sorwitsch je králem padělatelů a ve světě  hazardu, sázek a lehkých žen se cítí jako ryba ve vodě. Sám si vyrábí bankovky, které pak otáčí v kasínech. Život mu, ale nastaví tu horší tvář, a to když je při vlně represí vůči židům zatčen a transportován do Mauthausenu. Když je po pěti letech přesunut do Sachsenhausenu, čeká už jen na to nejhorší, na svůj definitivní konec. Život má pro něho, ale ještě jedno překvapení. Společně se speciálně vyškolenou  skupinou vězňů je vybrán na supertajný  projekt – padělání bankovek nepřátel říše. Smímek získal v roce 2007 Oscara jako nejlepší cizojazyčný film.

 

Horská hlídka

Kekexili / Čína 2004 / 95 min.

Režie: Chuan Lu

Tento drsný, a přesto překrásný film líčí obtížnou výpravu na čínské nepřátelské území, přičemž se opírá o skutečný příběh jedné z posledních expedic vedených tibetskými dobrovolníky bojujícími proti pytlákům lovícím ohrožený druh antilop. Snadno zranitelní lidé,  se vydávají do tibetské divočiny, aby zde nasazovali vlastní životy kvůli stádu divokých zvířat. Pokud je nezabijí pytláci, hrozí jim, že buď umrznou, uvíznou v pohyblivém písku, zemřou na následky vysokohorské nemoci, dehydratace, hladovění, nebo se zabijí v autě. Navzdory všem těmto nebezpečenstvím se však tito muži vydávají do Kekexili a pouštějí se do donkichotského zápasu, kterému sami pořádně nerozumí. Nejsou hrdinové ani ochránci přírody. Jsou to prostě lidé, kteří se rozhodli zabránit vybíjení zvěře.

 

Hotel Rwanda

Velká Británie 2004 / 110 min
Režie: Terry George

Píše se rok 1993, ve Rwandě vypukla kmenová válka mezi Hutu a Tutsii. Celý svět v čele s OSN fatálně selhal a nyní jen prostřednictvím médií bezmocně přihlíží jednomu z nejmasovějších a nejkrutějších pogromů od konce 2. světové války. Paul Rusesabagina je managerem hotelu, který za normálních okolností slouží diplomatické smetánce a bohatým cizincům. Bez váhání otevře brány luxusního resortu bezbranným uprchlíkům. Těch se tam až do konce konfliktu postupně tísní 1268. Jeden muž tak zmohl tisíckrát víc, než tisíce vojáků mírových vojsk. Konflikt si za pouhé 3 měsíce trvání vyžádal skoro milion lidských životů.

 

Karamazovi

ČR 2008 / 110 min

Režie: Petr Zelenka

Příběh se odehrává v současném Polsku. Do Krakova přijíždí skupina pražských herců v čele s režisérem hry, aby na alternativním  festivalu v netradičním prostoru oceláren uvedla jevištní adaptaci Dostojevského hry Bratři Karamazovi, jejímž základem je vyšetřování otcovraždy. Na pozadí divadelní zkoušky sledujeme osudy hereckého souboru, komické příběhy herců, režiséra i osobní tragédii. Karamazovi jsou dramatem o morálce, povaze člověka, lidském svědomí, vině, trestu a odpuštění. Film není jen psychologickou sondou do zpustošené ruské duše, ale reflektuje aktuální téma odpovědnosti člověka za své činy.

Petr Zelenka (* 21.8. 1967 ČR)

Na pražské FAMU vystudoval obor dramaturgie a scenáristika. Výrazně na sebe upozornil mystifikačním televizním dokumentem Visací zámek 1982 – 2007 (natočeno v roce 1993) a stejné téma si vybral i pro svůj celovečerní debut Mňága – Happy End (1996) o skupině Mňága a Žďorp, který humornou formou líčí zrod uměle sestavené kapely nezvládající hrát. V podobném hravém duchu a nadsázce je natočen Zelenkův pozdější snímek Rok ďábla (2002). Film vyhrál hlavní cenu Křišťálový glóbus na MFF v Karlových Varech a šest Českých lvů.
Na poli hraného filmu Petr Zelenka debutoval tragikomedií Knoflíkáři (1997), autorský snímek byl oceněn čtyřmi Českými lvy a cenou Tiger na MFF v Rotterdamu. Pro režiséra Davida Ondříčka napsal scénář ke komedii Samotáři (2000) o osudech osamělých třicátníků, která se stala nejúspěšnějším filmem roku a poprvé se zde na filmovém plátně představil Ivan Trojan. V roce 2001 napsal na objednávku pražského Dejvického divadla hru Příběhy obyčejného šílenství, za kterou  získal Cenu Alfréda Radoka za nejlepší původní hru roku. Divadelní verzi o čtyři roky později převedl do stejnojmenné filmové podoby. Zatím posledním projektem je drama Karamazovi (2008), na kterém opět spolupracoval s herci z Dejvického divadla.

 

Kupec benátský

USA 2004 / 138 min

Režie: Michael Radford

Slavná a nadčasová hra Williama Shakespeara sleduje dramatické i komické zvraty osudu a štěstěny skupiny křesťanských šlechticů, kteří se zadluží židovskému lichváři.
Benátky, 16. století. Bohatý a bezcitný židovský lichvář Shylock (Al Pacino) půjčuje peníze křesťanským šlechticům, kteří se dostanou do úzkých. Jednoho dne požádá lichváře o půjčku vážený kupec Antonio (Jeremy Irons), který má veškerý majetek na moři. Peníze potřebuje pro svého mladého, zamilovaného přítele Bossania (Joseph Fiennes), aby mu pomohl získat ruku krásné Portie (Lynn Collins). V případě včasného nesplacení dluhu požaduje Shylock libru masa z Antoniova těla. Antoniovy lodě jsou zničeny při bouři a Shylock žádá dohodnutou pokutu za nedodržení smlouvy. Bossanio a Portia chtějí Antoniovi pomoci, Shylock však jejich peníze nepřijme a trvá na smluvené libře masa.

 

Máj

ČR 2008 / 95 min

Režie: F. A. Brabec

Osm let po zpracování Erbenovy Kytice (2000) přichází scenárista, režisér a kameraman F.A. Brabec s další osobitou filmovou adaptací české klasiky, tentokrát rozsáhlé básnické skladby Karla Hynka Máchy Máj (1836) - vrcholného díla českého romantismu. Ve filmu, občas balancujícím na hraně kýče, dominuje divukrásná a tajemná krajina Českého středohoří zobrazována ve velkolepě inscenovaných záběrech. Vypravěčem, glosátorem a recitátorem je kat v podání Jana Třísky. - Mácha ve své básni těžil ze skutečných událostí z Podbezdězí, jež se odehrály v roce 1774.

 

Na východ od ráje

USA 1955 / 115 min

Režie: Elia Kazan

Americký barevný širokoúhlý film Elii Kazana Na východ od ráje je adaptací stejnojmenného románu Johna Steinbecka. Vypráví o životě kalifornského farmáře Adama Traska a jeho dvou synů. V moderním zpracování biblického příběhu Kaina a Abela se autor snaží dobrat podstaty dobra a zla. Adam Trask je puritán, plnící do slova a do písmene přikázání bible, přitom se však ztrácí skutečná láska k životu a lidem. Přesvědčen, že je vždy v právu a že má vždy pravdu, chce, aby ostatní žili podle jeho představ správného života. Z vlastních synů odpovídá jeho představám jen starší Aron, zatím co mladšího Cala považuje za špatného a zlomyslného. Nedovede rozpoznat na jedné straně pokrytectví a na druhé straně sílu pravého citu. Film byl vyznamenán cenou za herecké výkony na MFF v Canes 1955 a Jo Van Fleetová získala téhož roku Oscara za druhou ženskou roli.

Elia Kazan (* 7.9.1909 Turecko, +28.9.2003 USA)

Americký prozaik, scenárista, divadelní a filmový režisér, se narodil 7. září 1909 v Konstantinopoli (nynější Istanbul). Po rodičích byl řeckého původu. V mládí se dostal do Spojených států, kde po dokončení univerzitních studií vystupoval v menších rolích na newyorských scénách. Od roku 1941 působil jako režisér na Broadwayi. V roce 1944 režíroval svůj první film, sociální drama z newyorské čtvrti chudiny V Brooklynu roste strom.  V roce 1946 založil v New Yorku s hercem Lee Strasbergem hereckou školu Actors' Studio, kde působil do r. 1964 jako vychovatel hereckých kádrů mimo jiné i Marlona Branda a Jamese Deana. K jeho nejznámějším filmům patří: Tramvaj do stanice Touha, V přístavu, Na východ od ráje, Ameriko, Ameriko a Poslední magnát.

 

Nový svět

The New World / USA 2005 / 150 min
Režie: Terrence Malick

Píše se rok 1607. Amerika je téměř stejná jako před pěti tisíci lety - obrovská země jevící se jako nekonečná prastará divočina obývaná domorodými kmeny, které žijí v ideální harmonii s přírodou. To se však navždy změní. Tři malé lodě se 103 muži na palubě se plaví dlouhých 3000 mil přes rozsáhlý oceán z rodné Anglie do Nového světa. Na palubě je i John Smith (Colin Farrell) odsouzený za neposlušnost ke smrti oběšením.Malá flotila dosahuje břehu. V budoucnu bude tato země známá jako Virginie, teď je tady ale říše, které vládne mocný náčelník Powhatan  s dcerou Pocahontas. Brzy vznikne pouto mezi Smithem a Pocahontas. Pouto tak silné, že dá vzniknout jedné z nejstarších amerických legend.

 

OLIVER TWIST

Velká Británie 2005 / 130 min

Režie: Roman Polanski

Adaptace klasického románu Charlese Dickense. Londýn 19. století. Oliver Twist osiřel v raném věku a nyní musí žít v chudobinci, který řídí odporný pan Bumble. Oliver uprchne a splyne s davy v ulicích Londýna. Nemá v kapse ani penny, je sám a Fagin, šéf místních malých kapsářů, ho vláká do světa zločinu. Oliverova záchrana od laskavého pana Brownlowa je pouze začátkem řady dobrodružství, která jsou příslibem lepšího života.

Roman Polanski (*1933 Francie)

Když mu byly 3 roky, přestěhoval se s rodinou do Krakova. Za druhé světové války byli jeho rodiče deportováni do koncentračních táborů, Polanski se skrýval. Ve 14 letech se dal na herectví, vystupoval v divadle, v rádiu a později i ve filmu. Během této doby navštěvoval školu umění v Krakově, kde studoval malování a grafiku. V roce 1955 byl přijat na režisérský kurz do filmové školy v Lodži. Posléze pracoval jako asistent režie. V roce 1962 natočil svůj první celovečerní film, Nůž ve vodě, který odstartoval jeho mezinárodní kariéru. Natáčel v Anglii, Americe, Itálii a Francii. Nejúspěšnější filmy: Rosemary má děťátko (1968), Čínská čtvrť (1974), Tess (1979) a Pianista (2002).

 

Ostře sledované vlaky

Československo 1966 / 87 min

Režie: Jiří Menzel

Film Ostře sledované vlaky je adaptací stejnojmenné novely spisovatele Bohumila Hrabala. Děj filmu se odehrává za druhé světové války, v době, kdy se lidské vlastnosti projevují stejně jako v době hlubokého míru, jenom jsou v konfrontaci s válečným děním lépe vidět. Vypráví příběh železničářského eléva Miloše Hrmy, který na malé železniční stanici přes své milostné problémy dospívá na práh mužství. Příběh v podstatě tragický, jehož zpracování však nepostrádá úsměvnosti literární předlohy. Snímek získal Oscara za nejlepší neanglicky mluvený film.

Jiří Menzel (*1938, Praha)

Teoretické znalosti i praxi filmového řemesla získal na FAMU u Otakara Vávry, kde studoval například s Věrou Chytilovou, Evaldem Schormem nebo Janem Němcem. Absolvoval v roce 1962. Hned druhý celovečerní film Ostře sledované vlaky (1966) mu přinesl celosvětový úspěch. Ještě v šedesátých letech natočil dvě vynikající adaptace podle Vladislava Vančury Rozmarné léto (1967) a Bohumila Hrabala Skřivánci na niti (1969) a hudební komedii Zločin v šantánu (1968) podle původního scénáře Josefa Škvoreckého a Jiřího Suchého. Po srpnové invazi nemohl pět let natáčet. V roce 1974 mu byl nabídnut tendenční scénář o stavbě dalešické přehrady Kdo hledá zlaté dno. Po jeho natočení mohl znovu pracovat na látkách bližších jemu samému: Na samotě u lesa (1976), Postřižiny (1980) nebo Vesničko má středisková (1985). V těchto filmech především uplatňuje svůj cit pro vytvoření osobité atmosféry příběhu a citlivé vedení herců. Z dalších filmových režií: Báječní muži s klikou (1978), Konec starých časů (1989), Žebrácká opera (1991), Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina (1993), Obsluhoval jsem anglického krále (2007).

 

Spalovač mrtvol

Československo 1968 / 95 min

Režie: Juraj Herz

Konec 30. let: Pan Karel Kopfrkingl je obětavý zaměstnanec pražského krematoria a vzorný otec rodiny, který důsledně dbá o řádný chod domácnosti a všestrannou výchovu svých dětí. Rád předčítá ze své oblíbené knihy o Tibetu. Tíživá atmosféra napjaté doby násobí všeobecný strach. V měšťáckém stereotypu žijící Kopfrkingl spolupracuje s nacistickými okupanty a s obludnou samozřejmostí se zbavuje všeho nebezpečného ve svém okolí, včetně členů vlastní rodiny. Jeho velká a nebezpečná kariéra začíná. Filmová adaptace psychologického hororu, vzdáleně upomínajícího na Hitchcockovy grotesky, kongeniálně vystihuje morbidní atmosféru a jakoby neskutečný svět panoptikálních postav vynikající předlohy Ladislava Fukse. Pan Kopfrkingl se stal životní rolí Rudolfa Hrušínského a tragikomedie Spalovač mrtvol jedním z nejvýznamnějších filmů Juraje Herze, jenž tu plně uplatnil svůj smysl pro bizarnost, perverzi a fantaskní vidění. I když byl snímek normalizátory českého filmu příkladně zatracován a nemohl se po dlouhá léta objevit ani v kinech, ani v televizi, sotva lze tento titul pominout ve výčtu nejhodnotnějších českých filmů. Na scénáři spolupracoval s Jurajem Herzem autor původní novely Ladislav Fuks, kameramanem byl Stanislav Milota, vedlejší role ztělesnili Vlasta Chramostová, Jana Stehnová, Ilja Prachař, Jiří Lír, Míla Myslíková, Vladimír Menšík. V roce 1969 získal Herz za režii a Milota za kameru tohoto filmu cenu FITESU Trilobit. Na Přehlídce českých a slovenských filmů v Sorrentu obdržel snímek Stříbrnou Sirénu.

 

Juraj Herz (*1934, Kežmarok)

V letech 1950 - 1954 studoval obor fotografie na bratislavské uměleckoprůmyslové škole. V roce 1958 absolvoval loutkářskou katedru DAMU. Krátce působil v začínajícím Semaforu a začal vystupovat ve filmu jako herec. Od roku 1961 na Barrandově asistoval a roku 1965 debutoval hrabalovským středometrážním snímkem Sběrné surovosti. Filmové přepisy literárních předloh tvořily i nadále podstatnou součást Herzovy tvorby. Podle prózy Hany Bělohradské natočil detektivku Znamení Raka (1966), kongeniálně zfilmoval Fuksova Spalovače mrtvol (1968), Petrolejové lampy Jaroslava Havlíčka (1971), Jessii a Morgianu Alexandra Grina (1972). Nejnověji natáčel podle novely Karla Pecky Pasáž, kterou si ale značně přizpůsobil vlastním záměrům. Pro Herzovu tvorbu je rovněž příznačná žánrová pestrost. Setkáme se s lyrickou hudební groteskou Kulhavý ďábel (1968), s imitací klasické němé grotesky Gagman (1987), s psychologickým dramatem - Den pro mou lásku (1976), Křehké vztahy (1979), se sci-fi horrorem Upír z Feratu (1981), s bláznivě komediální gangsterkou Buldoci a třešně (1981) a s celou řadou pohádkových filmů. V rámci únikové orientace na apolitická témata natočil v 70. létech Deváté srdce a Pannu a netvora, na Slovensku Přezůvky štěstí (1986). V Německu, kde žije od konce 80. let s herečkou Terezou Pokornou, natočil Císařovy nové šaty (1994) a Hloupou Augustinu (1993). Některé žánrové typy vyhovují Herzovu sklonu k stylizování, které neuplatňuje pouze na světech fantazijních, ale zpřízračňuje, poetizuje, zgroteskňuje apod. někdy i svět "reálný".

 

Projekt Film a škola ve Vsetíně pořádá Dům kultury Vsetín s.r.o., provozovatel kina Vatra, ve spolupráci s občanským sdružením Filmový klub Vsetín jako součást výuky na středních školách. Do projektu jsou zapojeny: Střední škola kostka s.r.o., Masarykovo gymnázium Vsetín, Střední průmyslová škola strojnická Vsetín a Střední škola obchodu a služeb Vsetín. Projekt Film a škola ve Vsetíně podporují: Asociace českých filmových klubů, Město Vsetín, Zlínský kraj a Československá obchodní banka, a.s.

_________________________________________________

FILM A ŠKOLA
MGV 2007/2008


Středa 24. října 2007
QUO VADIS
Polsko 2002 / 165 min
Režie: Jerzy Kawalerowicz
Scénář: Jerzy Kawalerowicz, Henryk Sienkiewicz

Melodramatický příběh lásky římského patricije Marca Vinicia a královské dcery Lygie ze slovanského kmene Lygionů, která je rukojmím císaře Nerona, vypráví o počátcích křesťanství ve starém Římě v letech 54 – 68. Historický velkofilm v klasickém duchu, s úctou k literární předloze i k dějinám a se špičkovými hereckými výkony

Jerzy Kawalerowicz (*1922 Gwozdziec, Polsko)
V letech 1946-1949 studoval na krakovské Akademii výtvarných umění, současně absolvoval filmový kurs ve Filmovém ústavu v Krakově (1946). Režijně debutoval v roce 1951 společně s Kazimierzem Sumerskim snímkem Zázrak u mlýna. V roce 1955 se stal uměleckým šéfem tvůrčí skupiny KADR. Byl spoluzakladatelem a prvním předsedou Svazu filmových pracovníků (1966-1978). Od roku 1980 přednáší na filmové škole v Lodži. Jeho tvorba má široký záběr od psychologických studií až po historické velkofilmy. Nejznámější tituly: Vlak (1959), Matka Johana od Andělů (1961), Faraon (1966), Smrt prezidenta (1978), Austeria (1983).



Čtvrtek 20. prosince 2007
ŽIVOTY TĚCH DRUHÝCH
Das Leben Der Anderen / Německo 2006 / 137 min
Scénář a režie: Florian Henckel von Donnersmarck

Působivý thriller z prostředí východního Německa roku 1984. Syrový obraz života v NDR a praktik všemocné tajné služby Stasi. Protagonistou je kapitán obávané východoněmecké tajné policie, který vůbec nepochybuje o správnosti své práce, již vykonává s přesvědčením a s fanatickou zaujatostí. Pod tlakem událostí ale svůj názor postupně mění. Evropský film roku 2006 a Oscar za nejlepší cizojazyčný film.


Čtvrtek 31. ledna 2008
VŠICHNI DOBŘÍ RODÁCI
Československo 1968 / 116 min
Scénář a režie: Vojtěch Jasný

Obraz malebné moravské vesnice od roku 1945 do konce 50. let zachycuje lidské osudy na pozadí tragických politických změn, zejména února 1948 a násilné kolektivizace, která obyvatele rozděluje na dva nesmiřitelné tábory. Básnické převyprávění dramatických lidských osudů, které se dostaly do konfliktu s mocí, násilím a krutostí. Film získal cenu za režii na MFF v Cannes 1968 a po dlouhá léta byl zakázán.

Vojtěch Jasný (*1925 Kelč)
S filmem se seznámil už jako čtyřletý, když jeho otec zakoupil pro místní sokolskou jednotu za vlastní peníze promítací přístroj. V roce 1945 sice začal studovat ruštinu a filozofii, brzy se ale dostal na FAMU na obor kamera. Během studií začal spolupracovat s Karlem Kachyňou a natočili řadu dokumentárních filmů. Se samostatnou hranou tvorbou začal roku 1956. Jeho nejvýznamnějšími filmy jsou: Touha (1958), Až přijde kocour (1963) a Všichni dobří rodáci (1968), po kterém odešel do zahraničí. Pracoval pro západoněmeckou televizi a působil na vysokých školách ve Vídni, Salzburgu, Mnichově a New Yorku.




Pátek 29. února 2008
MARKETA LAZAROVÁ
Československo 1965 / 165 min
Režie: František Vláčil
Scénář: František Pavlíček, František Vláčil

Adaptace stejnojmenného románu Vladislava Vančury. Filmová rapsodie, básnický příběh z dob dávno minulých (polovina 13. století), kdy loupeživí rytíři přepadávali na královských silnicích pocestné, kdy křesťanství svádělo ještě stále boj s vírou v pohanské bohy, kdy lidský život měl pranepatrnou cenu, kdy však láska byla stejná jako dnes. Nejlepší český film všech dob.

František Vláčil (*1924 Český Těšín, +1999 Praha)
Na filozofické fakultě Masarykovy univerzity v Brně vystudoval dějiny umění a estetiku. Během studií organizoval studentský filmový klub a pracoval jako fázař v Kresleném filmu. Později působil jako osvětlovač, asistent produkce a nakonec jako režisér. V letech 1951-1958 působil v Armádním filmu v Praze, později ve Filmovém studiu Barrandov. V roce 1960 se svým filmem Holubice zařadil do poetického proudu naší kinematografie, jehož se stal čelným představitelem zejména v historických baladách Ďáblova past (1961), Marketa Lazarová (1965), Údolí včel (1967), Adelheid (1969), Stíny horkého léta (1977) a Stín kapardiny (1984).



Středa 21. května 2008
DÍVKA S PERLOU
Girl with a Pearl Earring / Velká Británie 2003 / 95 min
Režie: Peter Webber
Scénář: Olivia Hetreed

Delft, Nizozemsko, 1665. Sedmnáctiletá Griet přichází do města, aby přijala místo služky v domě malíře Johannese Vermeera. Vnitřně osamělý umělec brzy objevuje, že plachá služebná má nejen cit pro barvy a kompozici, ale že dokáže chápat i jeho složitý vnitřní svět. Začíná vznikat jeden z nejobdivovanějších a nejtajemnějších obrazů světa. Kameraman filmu Eduardo Serra získal Cenu Asociace losangeleských kritiků a ocenění na MFF v San Sebastianu.


Čtvrtek 22. května 2008
OLIVER TWIST
Velká Británie 2005 / 130 min
Režie: Roman Polanski
Scénář: Ronald Harwood

Adaptace klasického románu Charlese Dickense. Londýn 19. století. Oliver Twist osiřel v raném věku a nyní musí žít v chudobinci, který řídí odporný pan Bumble. Oliver uprchne a splyne s davy v ulicích Londýna. Nemá v kapse ani penny, je sám a Fagin, šéf místních malých kapsářů, ho vláká do světa zločinu. Oliverova záchrana od laskavého pana Brownlowa je pouze začátkem řady dobrodružství, která jsou příslibem lepšího života.

Roman Polanski (*1933 Paříž)
Když mu byly 3 roky, přestěhoval se s rodinou do Krakova. Za druhé světové války byli jeho rodiče deportováni do koncentračních táborů, Polanski se skrýval. Ve 14 letech se dal na herectví, vystupoval v divadle, v rádiu a později i ve filmu. Během této doby navštěvoval školu umění v Krakově, kde studoval malování a grafiku. V roce 1955 byl přijat na režisérský kurz do filmové školy v Lodži. Posléze pracoval jako asistent režie. V roce 1962 natočil svůj první celovečerní film, Nůž ve vodě, který odstartoval jeho mezinárodní kariéru. Natáčel v Anglii, Americe, Itálii a Francii. Nejúspěšnější filmy: Rosemary má děťátko (1968), Čínská čtvrť (1974), Tess (1979) a Pianista (2002).



Středa 28. května 2008
GOYOVY PŘÍZRAKY
Goya’s Ghosts / USA 2006 / 106 min
Režie: Miloš Forman
Scénář: Miloš Forman, Jean-Claude Carrière

Historické drama s mezinárodním obsazením se odehrává na přelomu 18. a 19. století ve Španělsku, kde se mísí vliv inkvizice a myšlenky Francouzské revoluce. Film popisuje historické události prostřednictvím osudů tří postav: slavného malíře Francisca Goyi y Luciente, dominikána Lorenza Casamarese a nevinné dívky Ines Bilbatuové. Jeden z nejzajímavějších a nejprovokativnějších historických filmů posledních let.

Miloš Forman (*1932 Čáslav)
Nepřijali ho na studium DAMU, proto odešel na FAMU studovat obor scénáristika a dramaturgie. Před ukončením studia spolupracoval s Martinem Fričem. Po absolutoriu krátce pracoval pro televizi. Samostatně režíroval až v roce 1963 film Konkurs. V Československu natočil snímky Černý Petr (1963), Lásky jedné plavovlásky (1965) a Hoří, má panenko (1967). Po srpnu roku 1968 odešel do USA, kde natáčí filmy Taking Off (1971), Přelet nad kukaččím hnízdem (1975), Vlasy (1979), Ragtime (1981), Amadeus (1984), Valmont (1989), Lid versus Larry Flynt (1996) a Muž na Měsíci (1999).



Čtvrtek 29. května 2008
OBCHOD NA KORZE
Československo 1965 / 128 min
Scénář a režie: Ján Kádár a Elmar Klos

Filmový přepis krátké prózy Ladislava Grosmana. Odehrává se v roce 1942 v malé obci kdesi ve Slovenském štátě. Hlavní postavou je tesař Tono Brtko, slabý a jednoduchý člověk, vláčený dobou, strachem a hamižností, který se díky protekci stane arizátorem (poněmčovatelem) židovského obchůdku paní Lautmanové. Neví si s novou situací rady, vše však spěje k nevyhnutelné tragédii. Film v roce 1966 získal Oscara v kategorii cizojazyčný film.

Ján Kadár (*1918 Budapešť, +1979 Los Angeles)
a Elmar Klos (*1910 Brno, +1993 Praha)
Kádár byl Slovák narozený v Budapešti, Klos byl Čech narozený v Brně. Potkali se po válce v pražském studiu Krátkého filmu a natočili spolu osm filmů. Například: kriminální drama Únos (1953), komedii Hudba z Marsu (1955) nebo sociálně kritickou satiru Tři přání (1958), za kterou obdrželi pětiletý tvůrčí distanc. Další film mohli natočit až roku 1963 a to adaptaci románu Ladislava Mňačka – Smrt si říká Engelchen. Jejich tvůrčím vrcholem byl Obchod na korze (1965) a posledním filmem, který spolu natočili Touha zvaná Anada (1969).



Projekt Film a škola pořádá Dům kultury Vsetín s.r.o. ve spolupráci s Filmovým klubem ve Vsetíně a za podpory Asociace českých filmových klubů, Města Vsetína, Zlínského kraje a Nadace Děti-Kultura-Sport.


 

 

Filmové dědictví 2010/2011

(vstup na projekce FILMOVÉHO DĚDICTVÍ po vyzvednutí průkazu ve videopůjčovně kina Vatra zdarma!)

 

18.10.2010 v 16 hodin

Kabinet doktora Caligariho

Německo 1920 / 71 min

Režie: Robert Wiene

 

První a nejvlivnější dílo německé expresionistické kinematografie. Klasický němý fantastický horor o šíleném řediteli ústavu pro choromyslné, který v průběhu svého zvráceného psychiatrického experimentu nutí k hrůzostrašným mordům zhypnotizovaného somnambula, byl podnícen bestiální sexuální vraždou poblíž městečka Holstenwall u Hamburku. Spoluautoři námětu a scenáristé, německo-židovský spisovatel českého původu Hans Janowitz a rakouský rodák Carl Mayer, se však zároveň inspirovali svými negativními zkušenostmi s vojenskou a státní mašinérii za první světové války a vlastními hrozivými předtuchami.

 

Pod originální výtvarnou stránkou filmu je podepsána trojice expresionistických malířů ze skupiny Der Sturm, kteří film chápali spíše jako pásmo oživlých kreseb. Výhradně v ateliérech vytvořili pouťovými obrazy ovlivněné horečnatě fantaskní panoptikum. Jedinečně přitom využili zborcené perspektivy, „kubisticky“ zkosené dekorace, groteskní masky, výstřední kostýmy, ale také kontrastní hru světel a stínů, jež namalovali přímo na kulisy (respektive na konstrukce geometrických tvarů). Mezi kašírovanými kulisami se plíživě pohybují herečtí aktéři, kteří pro oživení postav používají křečovitá a exaltovaně stylizovaná gesta i mimiku. Tyto excentrické a uhrančivé vnější výrazové prostředky nevyznívají samoúčelně: vyjadřují zdeformovanou realitu, jež zrcadlí stav narušené mysli.

 

 

8.11.2010 v 16 hodin

DIKTÁTOR

USA 1940 / 124 min

Režie: Charles Chaplin

 

Diktátor Charlieho Chaplina je bezesporu klasickým dílem světové kinematografie. Geniální komik a režisér jej dokončoval v době, kdy hitlerovská armáda válcovala jednu evropskou zemi za druhou. Film je groteskní a jasně čitelnou satirou na fašistický diktátorský režim a jeho představitele. Chaplin zde vystupuje ve dvojroli Adenoida Hynkela, tyranského vůdce Tománie, a bezejmenného židovského holiče z ghetta, který je diktátorovi k nerozeznání podobný. Holič je obyčejným člověkem, který s válkou nemá nic společného, dramatické události jej však dovedou až k pevnému pacifistickému postoji. Mírová obhajoba, kterou tento mužíček v diktátorské uniformě v závěru pronese, samozřejmě přesahuje filmový rámec.

 

CHARLES CHAPLIN (*1889 Londýn, Velká Británie, +1977 Corsier-sur-Vevey, Švýcarsko)

Syn herců z předměstských londýnských scén. Už od pěti let vystupoval v kabaretech a varieté jako imitátor, akrobat a hudební klaun. Od roku 1908 působil v pantomimickém společnosti Freda Karna. Během turné v USA přijal angažmá u filmové společnosti Keystone kde natočil více než třicet krátkých grotesek. Postupně začal sám režírovat a vystřídal několik filmových studií. V roce 1919 stál u zrodu United Artists a nadále se věnoval jenom vlastní celovečerní tvorbě. Například:  Zlaté opojení (1925), Moderní doba (1936), Diktátor (1940), Pan Verdoux (1947), Světla ramp (1952). V padesátých letech byl obviněn z neamerické činnosti a musel se z USA vystěhovat. Rehabilitací byl až Oscar za celoživotní dílo, kterého získal v roce 1971.

 

 

22.11.2010 v 16 hodin

TŘETÍ MUŽ

Velká Británie 1949 / 104 min

Režie: Carol Reed

 

Při vzniku filmu Třetí muž se spojil spisovatel Graham Greene (jako scenárista) s významným režisérem Carolem Reedem. Vznikl film s prvky melodramatu a kriminálního filmu, mezi jehož nesporné kvality patří výjimečná ucelenost vyprávění. V příběhu druhořadého kanadského spisovatele, který v poválečné Vídni pátrá po okolnostech smrti svého dávného přítele, můžeme ocenit výraznou hudbu Antona Karase, expresionisticky laděnou kameru Roberta Kraskera (Oscar), i přesné herecké výkony Josepga Cotena a Orsona Wellese. Inteligentně vyprávěnému snímku uplynulý čas nijak neubral na přitažlivosti.

 

CAROL REED (*1906 Londýn, +1976 Londýn, Velká Británie)

Začínal jako divadelní herec a k filmu se dostal jako asistent režiséra Basila Deana. Na počátku své samostatné tvorby natáčel levné rychlé snímky. Během druhé světové války opustil hraný film a věnoval se válečnému dokumentu. Do své nejvýznamnější umělecké etapy pak dospěl po válce. Filmy Štvanec (1947), Padlý idol (1948) a Třetí muž (1949) byly vyhlášeny nejlepšími britskými filmy roku. Reeda ovlivnila zejména spolupráce se spisovatelem Grahamem Greenem (Padlý idol, Třetí muž). Podobným tématům se věnoval i ve filmech Vyděděnec z ostrovů (1951), Muž mezi dvěma světy (1953), Náš člověk v Havaně (1960 podle scénáře Grahama Greena) a Muž na útěku (1963). Na sklonku kariéry se nevyhnul ani velkoprodukcím – velký ohlas měla historická freska Ve službách papeže (1965). Za muzikál Oliver (1968) obdržel Oscara.

 

 

6.12.2010 v 16 hodin

U KONCE S DECHEM

Francie 1960 / 87 min

Režie: Jean-Luc Godard

 

Stěžejní (a zároveň iniciační) dílo francouzské nové vlny U konce s dechem dodnes neztratilo nic ze své zvláštní vnitřní energie. Godard je natočil podle synopse svého přítele Françoise Truffauta jako svůj celovečerní hraný debut. V kriminálním milostném příběhu, inspirovaném skutečnou událostí, mladý zloděj aut Michel Poiccard (Jean-Paul Belmondo) zastřelí cestou z Marseille do Paříže dopravního policistu. Z Paříže chce s přítelkyní uprchnout do Říma, ale během shánění peněz se kolem něj pozvolna stahuje policejní smyčka. Jednoduchý děj se stává základem pro existenciálně laděné vyprávění na téma zločinu a trestu a nejistých poloh milostného vztahu. Snímek ve své době fascinoval zejména novátorským formálním ztvárněním: především užitím ruční kamery a střihovou skladbou.

 

JEAN-LUC GODARD (*1930 Paříž, Francie)

Po studiu etnologie na Sorbonně patřil od roku 1950 ke spolupracovníkům filmové revue Cahiers du Cinéma. Od roku 1954 se pokoušel o režii krátkých filmů. V roce 1959 debutoval dlouhometrážním filmem U konce s dechem. Pracuje na principu koláže filmů nebo takovými postupy, které nerespektují vžitá pravidla filmového jazyka. Experimentální forma koresponduje se společensky nonkonformním obsahem většiny jeho kontroverzních snímků. Např.: Žena je žena (1961), Vojáček (1963), Karabiniéři (1963), Pohrdání (1963), Alphaville (1965), Bláznivý Petříček (1965), Zachraň si, kdo můžeš život (1980), Pěstuj si pravačku (1987).

 

 

20.12.2010 v 16 hodin

Nenápadný půvab buržoazie

Francie 1972 / 102 min

Režie: Luis Bunuel

 

Satirický film Nenápadný půvab buržoazie spadá do francouzského období známého španělského režiséra Luise Buñuela. V temně jiskřivém podobenství tvůrce opět uplatnil charakteristický pronikavý pohled na svět, osobitý smysl pro humor a volný styl vyprávění. - Šestice přátel, příslušníků společenské smetánky, usiluje o to, aby spolu dobře pojedla. Vždy však zasáhne „anděl přerušení“ v podobě nějaké vnější okolnosti, který jim v tom zabrání. Zlověstnost těchto přerušení se stupňuje a vrcholí v sérii „snů ve snu“, jež vyjadřují utajené úzkosti aktérů. Buñuel své duchovně vyprázdněné postavy představuje v jejich rutinních a opakujících se aktivitách. Zdánlivě rozmarná atmosféra vyprávění skrývá závažné varování před zlem, úsměvně vegetujícím pod zdáním „normálnosti“.

 

LUIS BUNUEL (*1900 Calanda, Španělsko, +1983 Mexiko City)

Jedna z největších osobností světové kinematografie. Po svém odchodu do Paříže (1925) spolupracoval se Salvátorem Dálím. Natočili spolu slavného Andaluského psa (1928), film plný surrealistických obrazů. A snímek Zlatý věk (1930), v němž vystoupila do popředí Buňuelova agresivní vzpoura proti církvi, armádě a policii, všem silám udržujícím pořádek a omezujícím svobodu. Během občanské války působil na španělském velvyslanectví v Paříži a po porážce republiky emigroval do USA. Pracoval jako hlasatel v rozhlasu a k filmové tvorbě se vrátil až po patnácti letech v Mexiku, kam přesídlil a natočil zde 20 filmů. K nejvýznamnějším patří: Nazarin (1958) a Anděl zkázy (1962). Do Španělska se vrátil až v roce 1961, aby tu natočil Viridianu  plamennou obžalobu falešné křesťanské zbožnosti a dobročinností. Další filmy natáčel ve Francii – např.:  Deník komorné (1963) a Nenápadný půvab buržoazie (1972).

 

 

10.1.2011 v 16 hodin

Perličky na dně

Československo 1965 / 105 min

Režie:  Jiří Menzel (Smrt pana Baltazara)

Jan Němec (Podvodníci)

Evald Schorm (Dům radosti)

Věra Chytilová (Automat svět)

Jaromil Jireš (Romance)

 

Tento povídkový film byl natočen na základě literárních předloh Bohumila Hrabala pěti začínajícími režiséry, o pár let později proslulými příslušníky generace „nové vlny" v české kinematografii. Nad Hrabalovými předlohami se tehdy sešli Jiří Menzel, Jan Němec, Evald Schorm, Věra Chytilová a Jaromil Jireš, aby ukázali, jak výrazné a zároveň osobité jsou jejich talenty. Stejně tak ukázali, jak rozdílným způsobem lze Hrabalovo mnohovrstevnaté dílo uchopit a interpretovat. Každý z nich totiž natočil „svého" Hrabala. Sám spisovatel se ve všech příbězích objevuje v epizodních rolích.

 

Česká (československá) nová vlna

Společensky kritické a formálně originální filmy československé nové vlny mohly vzniknout díky mírné liberalizaci socialistického režimu na začátku šedesátých let a pozdějšímu uvolnění cenzury. Studenti a studentky FAMU měli přístup k filmům francouzské nové vlny a dalším originálním uměleckým filmům. Navíc shodou náhod během několika let debutovala řada výrazných autorských osobností jako Miloš Forman, Věra Chytilová, Ivan Passer, Jaroslav Papoušek, Pavel Juráček, Jiří Menzel, Jan Němec, Jaromil Jireš, Evald Schorm, Juraj Herz, Štefan Uher, Ladislav Helge. Uvolnění poměrů, ale využili i zkušenější tvůrci, např.: Vojtěch Jasný, Ján Kádár, Elmar Klos, František Vláčil nebo Otakar Vávra.

 

 

24.1.2011 v 16 hodin

Démanty noci

Československo 1964 / 63 min

Režie: Jan Němec

 

Celovečerní hraný debut Jana Němce navazuje na jeho absolventský film Sousto (1962), realizovaný rovněž podle povídky Arnošta Lustiga. V Démantech noci režisér velice sugestivně a s originální uměleckou silou vyjadřuje stavy a pocity lidí, bojujících o život – dvou mladíků, kteří během 2. světové války uprchnou z transportu smrti. Prolínají se v nich reálné události s vizemi, přičemž hranice mezi nimi je záměrně nepostřehnutelná. Leitmotivem díla je touha po bezpečí, prezentovaná jako touha po domově. Bizarnost situací, absurdita, snovost jsou umocněny vytříbenou formou a dokonalým spojením vizuální a zvukové složky.

 

Jan Němec (*1936 Praha)

V letech 1954-60 vystudoval režii na FAMU. Asistoval Martinu Fričovi a Václavu Krškovi. Debutoval filmem Démanty noci (1964), kterým dosáhl uznání doma i ve světě a svůj nesporný talent prokázal i dalším snímkem O slavnosti a hostech (1966). Ve druhé polovině 60. let pracoval i pro televizi. Svým nekompromisním uměleckým krédem a nonkonformním životním stylem se opakovaně dostával do konfliktů s komunistickým režimem. V roce 1974 dostal povolení k práci v cizině, zpět se vrátil až po roce 1989. Žil a pracoval v SRN, Holandsku, Švédsku, Francii, Velké Británii a USA. Přednášel na filmových školách a pracoval pro televizi.

 

Postava k podpírání

Československo 1963 / 37 min

Režie: Pavel Juráček a Jan Schmidt

 

Středometrážní absurdní anekdota o muži, který se marně snaží vrátit vypůjčeného kocoura zpět do půjčovny, o jejíž existenci nechtějí odpovědné instituce nic vědět. Filmová metafora zobrazující období kultu osobnosti je společným režijním debutem Pavla Juráčka a Jana Schmidta.

 

 

7.2.2011 v 16 hodin

každý den odvahu

Československo 1964 / 85 min

Režie: Evald Schorm

 

Pronikavá a demaskující studie jednoho z příslušníků nadšené generace mládežnických funkcionářů, později nazývané generace „podvedená historií“. Snaživý dělník Jarda se na počátku 60. let cítí zrazen a podveden probíhajícím společenským vývojem a hledá východisko z těžké morální krize. První celovečerní film Evalda Schorma podle námětu a scénáře Antonína Máši byl s nadšením přijat odbornou kritikou, ale diváci ho mohli vidět až po roce. Zasloužil se o to přímý zásah prezidenta Novotného.

 

EVALD SCHORM (*1931 Praha, +1988, Praha)

Režii na FAMU absolvoval v roce 1962. Natočil několik výrazných uměleckých dokumentů a televizních filmů. Jeho prvním celovečerním filmem byl snímek Každý den odvahu. V 60. letech realizoval ještě snímky: Návrat ztraceného syna (1966), Pět holek na krku (1967), Farářův konec (1968) a Den sedmý-osmá noc (1969). Hrál také ve filmech svých kolegů. Od druhé poloviny 60. let se věnoval režii v Činoherním klubu v Praze, Studiu Y a na dalších, i mimopražských scénách. Spolupracoval s Laternou magikou a úspěchy slavil i jako operní režisér. Po dlouhé odmlce se k filmu mohl vrátit až v roce 1988.

 

 

21.2.2011 v 16 hodin

Sedmikrásky

Československo 1966 / 73 min

Režie: Věra Chytilová

 

Provokativně moralizující groteska o dvou dívkách, které se rozhodly být zkažené, protože „se jim na tom světě všechno jenom kazí“. Podle slov samotné režisérky jsou zakleté „do bludného kruhu pseudovztahů a pseudohodnot, což nutně vede k prázdnotě životních forem, k pózování, ať už ve zkaženosti nebo ve štěstí.“ Druhý celovečerní snímek Věry Chytilové se vyznačuje rafinovaně neobvyklou formou vyprávění, sžíravou ironií a nápady hýřícími obrazy, které tehdy mnozí moralisté považovali za skandální. Sedmikrásky se po roce 1968 staly odstrašujícím příkladem dekadentní tvorby a pečlivě střeženým trezorovým titulem. Experimentálně pojatý snímek se stal nicméně filmovou klasikou, k níž se vrací stále nové generace diváků. Spoluautorem námětu je Pavel Juráček, na výtvarné stránce filmu spolupracovala Ester Krumbachová, za kamerou stál Jaroslav Kučera.

 

VĚRA CHYTILOVÁ (*1929 Ostrava)

Nepřehlédnutelná představitelka české nové vlny, která proslula experimentálními postupy, vnášením filozofických témat a esejistického přístupu a ostrým satirickým tónem. FAMU absolvovala hraným středometrážním snímkem o životě manekýnky Strop (1961). Debutovala v roce 1962 středometrážním dokumentem Pytel blech. V roce 1963 natočila první hraný celovečerní film
O něčem jiném, který získal Hlavní cenu na festivalu v Mannheimu. Filmem Sedmikrásky vyvolala v roce 1967 interpelaci v Národním shromáždění. Její film Ovoce stromů rajských jíme byl v roce 1970 nominován na Zlatou palmu v Cannes. Za normalizace jí byla znemožněna práce u filmu, zákaz prorazila až v roce 1976 snímkem Hra o jablko. Z další tvorby: Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979), Kalamita (1981), Vlčí bouda (1987), Kopytem sem, kopytem tam (1988), Dědictví aneb kurvahošigutntag (1992).

 

           

7.3.2011 v 16 hodin

Skřivánci na niti

Československo 1969 / 90 min

Režie: Jiří Menzel

 

Skřivánky na niti natočil v roce 1969 Jiří Menzel na motivy povídek z knihy Bohumila Hrabala Inzerát na dům, ve kterém už nechci bydlet (1965). Celých dvacet let zůstal film uzavřen v trezoru, protože odkrýval skutečnosti z padesátých let, jež měly zůstat skryty. Jeho děj se odehrává v kladenských ocelárnách, kam byli posíláni na brigádu "političtí provinilci" (živnostníci, intelektuálové). Vedle nich pracují na šrotišti i ženy a dívky, uvězněné za pokus útěku za hranice. Celý film je jediným pásmem paradoxních, někdy groteskních, jindy lyrických situací a adekvátně zachycuje Hrabalovu snahu přenést na čtenáře - a nyní i na diváka - vzrušení z nevyčerpatelnosti a krásy života, překonávajícího i ty nejhorší překážky v době bezohledné a prolhané diktatury, kterou současně zdánlivě nenápadně, leč rozhodně odsuzuje.

 

(Informace o režisérovi naleznete u filmu Obsluhoval jsem Anglického krále)

 

 

21.3.2011 v 16 hodin

Valerie a týden divů

ČSSR 1970 / 77 min

Režie: Jaromil Jireš

 

Dospívající Valerie žije osaměle ve starobylém domě. Přísná babička úzkostlivě tají záhadu jejího původu. Zvídavost přivádí nevinnou dívku do samého středu podivuhodných událostí a do nebezpečí, které jí hrozí od tchořího upíra… Adaptace stejnojmenné surrealistické prózy Vítězslava Nezvala, v níž režisér pomocí poetických obrazů, ve kterých se prolínají snové prvky s bizarní skutečností, zobrazil tísnivé, hrůzyplné i erotické sny a představy dospívající dívky.

 

JAROMIL JIREŠ (*1935 Bratislava, +2001 Praha)

Svou prvotinou Křik (1963) se zařadil k protagonistům české nové vlny. Podílel se na kolektivním snímku Perličky na dně (1965), inspirovaném prózami Bohumila Hrabala. Z jeho dalších projektů jsou nejznámější přepis Kunderova románu Žert (1968), nezvalovská variace Valerie a týden divů (1970) a páralovské adaptace Mladý muž a bílá velryba (1978) a Katapult (1983). Po roce 1989 zaujal adaptací Havlíčkovy prózy Helimadoe (1993) a dramatem Učitel tance (1994). Jeho posledním filmem byla Dvojrole (1999) s Terezou Brodskou.

 

 

4.4.2011 v 16 hodin

AMATÉR

Polsko 1979 / 112 min

Režie: Krzysztof Kieslowski

 

Jeden z vrcholů vlny filmu morálního neklidu, dílo mluvčího mladé polské generace 70. let, ve kterém dokonale využil vlastní dlouholeté zkušenosti z natáčení dokumentárních snímků. Formálně strohé dílo s mnohými významovými podtexty vypovídá o probuzení člověka z dřímoty šedivého nenáročného života a zároveň o ztrátách, které toto rozběhnutí se k novým, dosud netušeným hodnotám přináší. Film vypráví o nijak výjimečném třicátníkovi, pro kterého je osudové setkání s kamerou výzvou k zamyšlení nad svým životem. Přístroj ho doslova přinutí vidět skutečnost v nové perspektivě, ostře a kriticky.

 

KRZYSZTOF KIESLOWSKI (*1941 Varšava, +1996 Varšava, Polsko)

Vůdčí osobnost „kina morálního neklidu", hnutí polských filmařů stojících v opozici vůči komunistickému režimu – společně s Andrzejem Wajdou a Krzysztofem Zannussim. Po absolvování lodžské filmové školy léta pracoval ve varšavském studiu dokumentárních filmů. V oblasti dlouhometrážní hrané tvorby debutoval v roce 1976 psychologickým snímkem Jizva. Následovaly filmy Amatér (1979), Náhoda (1981) a Bez konce (1984). Od roku 1987 se Kieslowski věnoval tzv. duchovnímu filmu. Pod názvem Dekalog natočil desetidílný TV cyklus inspirovaný desaterem božích přikázání, který měl mimořádný úspěch v zahraničí. V roce 1991 realizoval v koprodukci s Francií film Dvojí život Veroniky. Své dílo završil Kieslowski ve Francii trilogií Tři barvy (1993-94), inspirovanou barvami francouzské trikolory.

 

 

18.4.2011 v 16 hodin

Nebe nad Berlínem

Německo 1987 / 127 min

Režie: Wim Wenders

 

Příběh dvou novodobých andělů, z nichž jeden, Damiel, se vzdá věčnosti kvůli ženě Marion a stává se člověkem. - Andělé, jak si je vysnil režisér Wim Wenders se svým dlouholetým spolupracovníkem Peterem Handkem (autorem dialogů a básní), podléhají spíše řádu jakéhosi metafyzického intelektu než boží vůli; jejich oblíbeným místem není kostel, ale berlínská knihovna, kde se koncentrují lidstvem vytvořené duchovní hodnoty. Schopnost andělů sledovat myšlenky lidí dovoluje autorům vyprávět v nezvykle širokém záběru nejen drobné lidské osudy, ale i osud tehdy ještě rozděleného Berlína, který se jim jeví jako syntéza reality a symbolu nejen Německa, ale i celého světa

 

WIM WENDERS (*1945 Düsseldorf, Německo)

V roce 1967 začal studovat na Vysoké filmové a televizní škole v Mnichově. Ještě během studií začal psát recenze pro časopis Filmkritik a list Süddeutsche Zeitung. Svůj absolventský celovečerní film Léto ve městě (1970) Wenders věnoval skupině The Kinks. Během 70. let zaujal volnou road-movie trilogií Alice ve městech (1974), Falešný pohyb (1975) a V běhu času… (1976). V roce 1978 odešel do USA, kde natočil ceněné filmy Stav věcí (1982) a  Paříž, Texas (1984). Po návratu do Německa natočil proslulý film Nebe nad Berlínem, na který se pokusil navázat pokračováním Tak daleko, tak blízko! (1993). Wendersovy filmy z 90. let sice i nadále získávaly ocenění, zároveň se jim ale dostávalo rozporuplného přijetí kritiky i diváků. Za nejlepší jsou považovány: Až na konec světa (1991), Lisabonský příběh (1994) a dokument Buena Vista Social Club (1999).

 

 

2.5.2011 v 16 hodin

Sud prachu

Jugoslávie 1998 / 102 min

Režie: Goran Paskaljevic

 

Jedna noc v Bělehradě v roce 1998. Tragikomedie, která vznikla podle úspěšné divadelní hry makedonského autora Dejana Dukovského. Ten psal toto dílo původně jako filmový scénář, který je mozaikou dvanácti epizod, jež za jedinou noc prožil či zahlédl mladý taxikář. Tématem filmu je srbská národní mentalita. Dušan Petrović napsal, že film se sice odehrává v rozpětí necelých 24 hodin, ale je v něm ukryto na deset milionů autentických událostí, které jsme prožili v průběhu posledních let. Prostřednictvím několika příběhů, jejichž aktéry jsou zástupci různých generací a rozdílných sociálních a kulturních skupin, se rozvíjí výpověď o iracionální nenávisti a právě takové lásce, jaké jsou schopni jen na Balkáně.

 

GORAN PASKALJEVIC (*1947 Bělehrad, Srbsko)

Goran Paskaljević studoval v letech 1967-71 pražskou FAMU. Zpočátku točil především dokumenty a krátké snímky. V roce 1967 debutoval hraným filmem Hlídač pláže v zimním období - Cena kritiky na MFF v Berlíně. Následovaly snímky Pes, který měl rád vlaky (l978), Zvláštní léčba (l980), Soumrak (l983), Klamné léto ´68 (l984), Tango Argentino (l992), Amerika patří jiným (l995) a Sud prachu (l998). Goran Paskaljević je držitelem mnoha významných festivalových ocenění.

 

 

16.5.2011 v 16 hodin

Lola běží o život

Německo  1998 / 81 min

Režie: Tom Tykwer

 

Kultovní dílko, předznamenávajicí údajně změnu v německé kinematografii, je určeno generaci, odchované klipovou kulturou, technopopem a televizními stanicemi typu MTV. Autor, který se podílel i na výrazném soundtracku, vyšel z představy dívky, běžící městem, a v rytmu jejího běhu stvořil příběh. - Punkerka Lola musí během dvaceti minut sehnat sto tisíc marek aby' zachránila život milenci Mannimu. Snímek je postaven na ďábelském tempu a zběsilém střihu. Navzdory zdánlivé lehkosti je realizován s nesmírnou péčí a oplývá mnoha originálními nápady. Osciluje mezi thrillerem a černou komedií.

 

TOM TYKWER (*1965 Wuppertal, Německo)

Svojí filmovou kariéru začal v roce 1976 tvorbou Super 8 filmů. Pracoval jako produkční, asistent režie, scénárista. Režíroval několik krátkých filmů. Je držitelem několika cen na filmových festivalech, mimo jiné s filmy Zimní spáči (1997), Lola běží o život (1998) a Princezna a bojovník (2000). Po roce 2000 natáčí v mezinárodních koprodukcích: Nebe (2001), Parfém: Příběh vraha (2006), International (2009).

 

FILMOVÉ DĚDICTVÍ 2009/2010

11. 1. 2010 v 16 hodin
KID
USA 1921 / 68 min
Režie: Charles Chaplin


Příběh o tulákovi, který se ujme opuštěného dítěte, vychová ho a spo-lu pak tvoří sehraný tým při každodenní cestě za obživou. Legendární němý film, ve kterém Chaplin ideálně smíchal grotesku i sociální drama, aniž by sklouznul k lacinému sentimentu. Chaplin do filmu promítl řadu vzpomínek na své dětství prožité na chudinském předměstí Londýna.

Charles Chaplin (*16. 4. 1889 Londýn, Velká Británie,
+25. 12. 1977 Corsier-sur-Vevey, Švýcarsko)
Syn herců z předměstských londýnských scén. Už od pěti let vystupoval v kabaretech a varieté jako imitátor, akrobat a hudební klaun. Od roku 1908 působil v pantomimické společnosti Freda Karna. Během turné v USA přijal angažmá u filmové společnosti Keystone, kde natočil více než třicet krátkých grotesek. Postupně začal sám režírovat a vystřídal několik filmových studií. V roce 1919 stál u zrodu United Artists a nadále se věnoval jenom vlastní celovečerní tvorbě. Například: Zlaté opojení (1925), Moderní doba (1936), Diktátor (1940), Pan Verdoux (1947), Světla ramp (1952). V padesátých letech byl obviněn z neamerické činnosti a musel se z USA vystěhovat. Rehabilitací byl až Oscar za celoživotní dílo, kterého získal v roce 1971.


25. 1. 2010 v 16 hodin
TRANSPORT Z RÁJE
Československo 1962 / 93 min
Režie: Zbyněk Brynych


Působivý snímek z prostředí terezínského ghetta vznikl podle povídkové knihy Arnošta Lustiga Noc a naděje. Prostřednictvím mozaiky lidských osudů autoři zachycují dusivou atmosféru ghetta a dokazují, že ani v nes-mírném ponížení neztrácejí lidé důstojnost a dovedou se vzepřít. Úvod filmu představuje Terezín jako klidné a šťastné město, jehož dobře oblečení obyvatelé mají radost ze života. Je to však jen iluze, vytvořená pro natáčení německé propagandistické reportáže a všichni tuší, že je čeká transport do vyhlazovacího tábora.
Film uvádíme ke Dni památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti (27.1.)

Zbyněk Brynych (*13.6.1927 Karlovy Vary, Československo, +24.8.1995 Praha, ČR)
Režisér, který neprošel žádnou filmovou školou, vystřídal řadu zaměstnání, až se stal zaměstnancem studia dokumentárních filmů Barrandov. Poté asistoval Jiřímu Weissovi a jako pomocný režisér spolupracoval s Jiřím Cikánem. V roce 1958 natočil první celovečerní film Žižkovská romance, který se promítal i v Cannes. Následoval ceněný povídkový film Pět z milionu (1959). Jeho nevýznamnějšími snímky jsou protektorátní dramata Transport z ráje (1962) a film ... a pátý jezdec je strach (1964). V sedm-desátých a osmdesátých letech směl režírovat i pro západoněmeckou televizi (např. seriál Derrick), jeho domácí tvorba se však stala poplatnou normalizačnímu režimu.


8. 2. 2010 v 16 hodin
NA SEVER SEVEROZÁPADNÍ LINKOU
USA 1959 / 136 min
Režie: Alfred Hitchcock


Klasický snímek, dokonale spojující napětí i ne-předvídatelně se klikatící zápletku s černočerným humorem, je považován za „esenci" Hitchcockovy americké tvorby. Zmatený majitel reklamní kanceláře je shodou náhod považován nepřáteli za amerického vládního agenta. Navíc se kvůli tomu zaplete do vraždy. Během cesty na severozápad Spojených států po stopách imaginárního muže, s nímž si ho stále všichni pletou, jej pronásledují cizí agenti, ale také nezasvěcená policie, která ho považuje za vraha.

Alfred Hitchcock: (* 13. 8. 1899 Londýn, Velká Británie,
+ 29. 4.1980 Los Angeles, USA)
Začínal jako kreslič mezititulků k němým filmům, později působil i jako scénárista a asistent režie. Jako samostatný režisér natočil nejprve v Británii a pak v USA více než 60 celovečerních filmů většinou psychologických thrillerů z nichž nejznámější jsou Provaz (1948), Okno do dvora (1954), Vertigo (1958), Psycho (1960) nebo Ptáci (1963). Jeho filmy jsou plné překvapujících zvratů a nečekaných rozuzlení. I z jed-noduchého příběhu dokázal pomocí chytré a nápadité kompozice záběrů a střihů vygradovat napínavou atmosféru. K tomu používal i řadu tehdy novátorských filmových technik. Ve své době patřil mezi skutečné Hollywoodské celebrity, obsazoval herecké hvězdy a byl oblíben u diváků i u kritiky. Je vzorem mnoha současných filmařů.


22. 2. 2010 v 16 hodin
OCHRANNÉ ZBARVENÍ
Polsko 1977 / 106 min
Režie: Krzysztof Zanussi


Film analyzuje morální a etické konflikty v úzce uzavřené společenské skupině na letním soustředění studentů lingvistiky. Diskuse na téma volby životního modelu se koncentruje v opozici dvou etických koncepcí zosobněných mladým idealistickým docentem Jaroslavem a uš-těpačným cynikem, docentem Jakubem, prosazujícím teorii svérázného etického naturalismu - přizpůsobování vlastní morálky měnícím se situacím podle vzoru zvířat, která si chrání vlastní existenci ochranným zbarvením.
Krzysztof Zanussi (*17. 6. 1939 Varšava, Polsko)
Vystudoval nejprve fyziku a filozofii. Po absolvování režie na Vysoké filmové, televizní a divadelní škole v Lodži (1966) vytvořil více než třicet celovečerních autorských filmů pro kina a televizi. Debutoval snímkem Struktura krystalu (1969). S filmy Rodinný život (1971), Čtvrtletní bilance (1974), Konstanta (1980), Kontrakt (1980) či Imperativ (1982) se zařadil mezi polské režiséry tzv. "filmu morálního neklidu" reflektující společenskou situaci v Polsku od šedesátých do osmdesátých let. Vedle psychologických hraných úvah se věnuje také tvorbě dokumentů, zastává vysoké funkce v polských a evrop-ských uměleckých organizacích a věnuje se pedagogické činnosti. Z jeho dalších filmů jmenujme například Rok klidného slunce (1984), Ať jsi kdekoliv… (1988), Dotek ruky (1992) nebo Život jako smrtelná choroba přenášená pohlavní cestou (2000).


8. 3. 2010 v 16 hodin
STALKER
Rusko 1979 / 163 min
Režie: Andrej Tarkovskij


Film natočený podle románu bratrů Strugackých Piknik
u cesty. Inspirace předlohou je však velmi volná - z ro-mánového příběhu zůstal pouze základní motiv - Zóna. Zóna je jakýmsi tajemným, pečlivě střeženým prostorem, vzniklým snad za pradávné návštěvy mimozemských civilizací. Nebezpečným prostorem, skrývajícím jiné časoprostorové dimenze a prý i komnatu, v níž se splní člověku jeho nejtajnější přání. Průvodcem těch, kteří chtějí Zónu navštívit, je titulní postava filmu - Stalker. Věčný vězeň, který bydlí na samém okraji Zóny a čas od času podniká výpravy za nebezpečnou hranici. Tarkovskij vtiskl původnímu žánrovému námětu širší existenciální rozměr. Napínavý vědecko-fantastický thriller povýšil na filosofické podobenství současného lidstva. Rozporuplná postava provádí své společníky Zónou, aby je dovedla k nim samým...

Andrej Tarkovskij (*4. 4. 1932 Zavrazhe, Rusko, +28. 12. 1986 Paříž, Francie)
Studoval na gymnáziu v Moskvě a absolvoval několik uměleckých kurzů. Od roku 1950 studoval na Moskevské univerzitě orientalistiku a geologii. V roce 1955 se účastnil vědecké expedice na Sibiř. Od roku 1956 studoval na moskevské filmové škole VGIK, absolvoval filmem Válec a housle (1960).V roce 1962 natáčí první samostatný snímek Ivanovo dětství, za který získává Zlatého lva na festivalu v Benátkách a další ceny. Roku 1966 dokončuje historickou fresku Andrej Rublev, která získává Zvláštní cenu
v Cannes . V roce 1972 získává za filmový přepis sci-fi románu S. Lema Solaris cenu za režii na festivalu v Cannes. V roce 1975 uvádí do kin autobiografický snímek Zrcadlo. Distribuce jeho dalšího filmu Stalker (1979) je sovětskými úřady zakázána.
V roce 1980 je mu povolen studijní umělecký pobyt v Itálii, kde pracuje na filmu Nostalgie. Také cestuje po západní Evropě a pořádá přednášky. V roce 1983, po skandalizaci filmu Nostalgie ze strany ruských úřadů, se rozhodne emigrovat. Krátce po natočení filmu Oběť (1986), umírá ve Francii.


22. 3. 2010 v 16 hodin
O SLAVNOSTI A HOSTECH
ČSSR 1966 / 68 min
Režie: Jan Němec


Film, ve kterém tehdejší prezident Novotný našel urážku svého majestátu, má neobyčejnou formu jakoby autentického záznamu jedné společenské události. Účastníci slavnosti dostanou role jak z morálněspolečenského pamfletu: "vladař", "aktivista", "racionalista", "přitakávač", "demokrat", "jediný, který nesouhlasí". Vladař hovoří tónem, v němž se žoviálnost Velkého dobrodince mísí s panovačností obávané autority. Film vyniká prostotou stylu a poetiky, kafkovskou absurdností, abstrakcí
a generalizací.

Jan Němec (* 12. 7. 1936 Praha, Československo)
V letech 1954-60 vystudoval režii na FAMU. Asistoval Martinu Fričovi a Václavu Krškovi. Debutoval filmem Démanty noci (1964), kterým dosáhl uznání doma i ve světě a svůj nesporný talent prokázal i dalším snímkem O slavnosti a hostech (1966). Ve druhé polovině 60. let pracoval i pro televizi. Svým nekompromisním uměleckým krédem a nonkonformním životním stylem se opakovaně dostával do konfliktů s ko-munistickým režimem. V roce 1974 dostal povolení k práci v cizině, zpět se vrátil až po roce 1989. Žil a pracoval v SRN, Holandsku, Švédsku, Francii, Velké Británii a USA. Přednášel na filmových školách a pracoval pro televizi.


12. 4. 2010 v 16 hodin
ZUŘÍCÍ BÝK
USA 1980 / 129 min
Režie: Martin Scorsese


Biografie Jakea La Motty bývalého mistra světa ve střední váze vychází z knížky, kterou napsal sám boxer. Zuřící býk patřil v době své premiéry k nejdiskutovanějším filmům díky realistickému zachycení rozporuplné osobnosti agresivního a lidsky odpudivého hrdiny, působivým boxerským sek-vencím a mimořádnému hereckému výkonu Roberta De Nira, který neváhal podstoupit několikaměsíční tvrdý trénink a kvůli některým scénám přibral více než 20 kilogramů. Není pochyb o tom, že se Zuřící býk řadí k nejvýznamnějším americkým snímkům 80. let. Získal dva Oscary (mužský herecký výkon v hlavní roli, střih).

Martin Scorsese (*17. 11. 1942 New York, USA)
Jeden z nejoceňovanějších amerických režisérů současnosti, jehož počátky v 70. letech jsou nedílně spjaty s aktivitami autorské generace Nového Hollywoodu, a který má na svém režisérském kontě více než 25 filmů. Vystudoval New York University a začínal jako střihač. Debutoval autobiografickým příběhem Kdo to klepe na mé dveře? (1968). V roce 1973 upoutal pozornost krimidramatem Špinavé ulice, kde se poprvé objevil Robert De Niro. Své nadání pak definitivně potvrdil filmem Taxikář (1976). Jeho režijní dráha je příběh smělých autorských výbojů a provází ji řada ocenění. Scorsese získal nominaci na Oscara za režii Zuřícího býka (1980) a Posledního pokušení Krista (1988), za režii a scénář gangsterky Mafiáni (1994), scénář milostného dramatu Věk nevinnosti (1993) a režii dramatu Gangy New Yorku (2002).Jeho zatím poslední hrané filmy Letec (2004) a Skrytá identita (2006) získaly celkem 9 Oscarů.


26. 4. 2010 v 16 hodin
BIO RÁJ
Itálie 1988 / 155 min
Režie: Giuseppe Tornatore


Úsměvný snímek Bio Ráj natočil mladý režisér Giuseppe Tornatore podle vlastního námětu
a scénáře. Za námět si vybral vyprávění o slávě
a postupném úpadku venkovského kina. Hrdina, úspěšný režisér Salvatore Di Vita, se po letech vrací do rodného městečka na Sicílii na pohřeb promítače Alfreda, který mu kdysi vlastně nahrazoval otce padlého ve druhé světové válce, a zároveň mu přiblížil magický svět filmu. Vtipný a laskavý žánrový obrázek, umně balancující na hranici sentimentu a nostalgie získal Zvláštní velkou cenu poroty v Cannes, a dostal Zlatý glóbus a Oscara za nejlepší zahraniční film.

Giuseppe Tornatore (*27. 5. 1956 Bagheria, Itálie)
Začínal jako fotograf a divadelní režisér. Od počátku 70. let natáčel krátké 16mm filmy a zásluhou TV společnosti RAI byl uveden na obrazovkách jeho dokument o sicilských lidových tradicích Vozík (1979). Pro televizi pak realizoval několik dokumentů o uměl-cích. Svůj celovečerní debut Il Camorrista, oceněný Stříbrnou stužkou italského filmového tisku za nejlepší první film, natočil roku 1985. Do mezinárodního povědomí vstoupil filmem Bio Ráj (1988). Ocenění získaly i další jeho tituly Starman - Výrobce hvězd (1995), Legenda o „1900“ (1998) a Neznámá (2006). Většina jeho filmů se vyznačuje nostalgickým, melodramatickým laděním a je situována do prostředí maloměsta.


10. 5. 2010 v 16 hodin
TŘI
Jugoslávie 1965 / 80 min
Režie: Aleksandar Petrovič


Obraz druhé světové války prostřednictvím tří příběhů jednoho muže, které spojuje téma poprav a de-monstrace moci. Na začátku války Miloš jako student přihlíží zastřelení nevinného fotografa na nádraží. Druhá povídka je dynamickou a vrcholně napínavou štvanicí na Miloše a jeho partizánského druha (použitím pohyblivé subjektivní kamery se některé sekvence blíží Němcovým Démantům noci, které vznikly zhruba ve stejné době).
V posledních válečných dnech nechává jako místní funkcionář odvést na popravu milenku nacistického velitele. Psychologické válečné drama bylo členy Jugoslávské filmové akademie zvoleno mezi deset nejlepších srbských filmů (jako čtvrté v pořadí).
Film uvádíme u příležitosti výročí konce 2. světové války - Dne vítězství (8.5.)

Aleksandar Petrović (*14. 1. 1929, Paříž, Francie, +20. 8. 1994, Paříž, Francie)
Studoval režii v Praze na FAMU, ale v roce 1948 musel kvůli politickému napětí mezi Československem a Jugoslávií školu opustit a vrátit se do vlasti. Poté vystudoval dějiny umění na univerzitě v Bělehradě. Během studií se podílel na různých filmových projektech jako pomocný režisér, filmový kritik a teoretik. Od poloviny 50. let natáčel
i vlastní dokumentární filmy. Po prvních hraných snímcích Milostná romance (1961)
a Dani (1963), natočil velmi úspěšné válečné drama Tři (1965) nominované na Oscara. Jeho následující film Nákupčí peří (1967), sociální drama z romského prostředí, získal rovněž oscarovou nominaci a na Festivalu v Cannes byl oceněn Cenou velké poroty a Cenou FIPRESCI. Pro film Brzy bude konec světa (1968) se nechal inspirovat románem Běsi od F. M. Dostojevského a byl za něj nominován na Zlatou palmu v Cannes. Další filmy již tvořil v zahraničí a v Jugoslávii bylo jejich uvedení zakázáno. V roce 1972 v italsko-jugoslávské koprodukci adaptoval Mistra a Markétku od M. Bulgakova a ve francouzsko-německé koprodukci realizoval Skupinový portrét s dámou (1977) s Romy Schneider v hlavní roli. Po delší odmlce a jako svůj poslední snímek natočil historické drama Migrace (1989).


24. 5. 2010 v 16 hodin
EVROPA
Dánsko 1991 / 112 min
Režie: Lars von Trier


Pozoruhodný snímek Evropa je situován do Německa "roku nula" (těsně po válce), do země těžce traumatizované svou prohrou, zmrazené do temnoty noci a beznaděje, a kontrolované (i devastované) Spojenci. Většina obyvatelstva tu skrytě sympatizuje s nacistickými myšlenkami. Do tohoto místa a času přijíždí mladý Američan Leo, syn německého emigranta, aby "pomohl Německu". V souladu
s Trierovým chápáním filmu jako snění v bdělém stavu je Evropa vedle svého konkrétního geografického významu rovněž jakýmsi kulturním a politickým bodem
v kolektivním podvědomí; celý příběh je prezentován jako hypnotická seance hrdiny
i diváka, provázená podmanivým, chladným hlasem vypravěče. Snímek získal Cenu poroty na MFF v Cannes.

Lars von Trier (*30. 4. 1956 Kodaň, Dánsko)
Začínal ve 13 letech s kamerou Super 8. Studoval film na univerzitě v Kodani, katedru režie absolvoval v roce 1982. Do mezinárodního podvědomí vstoupil trilogií Prvek zločinu (1984), Epidemie (1988) a Evropa (1991). Uznání i řadu polemik vyvolaly jeho snímky Prolomit vlny (1997) a Tanec v temnotách (2000). Natočil dvě řady kultovního seriálu Království (1994 a 1997). Jako inovátor, porušující tradiční filmovou estetiku, navazuje na tradice evropského filozofického filmu. Byl jedním ze zakladatelů minimalistického manifestu Dogma 95, podle kterého realizoval film Idioti (1998). Jeho posledním významným počinem je tzv. americká trilogie sestávající z filmů Dogville (2003), Manderlay (2005) a Antikrist (2009).



 

 

FILMOVÉ DĚDICTVÍ 2008/2009

Kino Vatra Vsetín

20.10.2008 v 16 hodin

Metropolis

Německo 1927 / 118 min
Režie:  Fritz Lang

"Píše se rok 2026...vítejte v Metropolis. Ocitáme se ve studeném a přetechnizovaném městě budocnosti, ve světě vynálezů a prosperity, ale také sociálního útisku. Masy dělníků totiž žijí pod zemí a obsluhují stroje, aby smetánka na povrchu mohla bezstarostně žít. Freder Fredersen (Gustav Fröhlich), syn vládce Metropolis, si užívá bezstarostně života v zahradách rozkoše, až do té doby, než se setká s Marií (Brigitte Helm), kázající v podzemí dělníkům o lepším světě a interpretující jim starou biblickou pověst, zaměřenou na konflikt mezi vládnoucí a pracující třídou a vyzývá je ke vzpouře…

Langovo Metropolis je základním filmovým uměleckým dílem německého expresionismu a jeho ozvuky můžeme vysledovat u mnoho dnešních autorů např. Ridley Scott – Blade Runner nebo bratři Wachowski – Matrix.

Fritz Lang (* 5.12. 1890 Rakousko, + 2.8. 1976 USA)

Studoval na Vysoké škole technické ve Vídni architekturu a malířství.

V období  první světové války dobrovolně narukuje a bojuje na frontách v Itálii, Rumunsku a Rusku. Po nějaké době je zraněn vrací se zpět do Vídně, kde v nemocnici začíná psát své první scénáře. Jako režisér debutuje v roce 1919 snímkem Hallblut. Svůj první velký triumf pak slaví v roce 1921, kdy natáčí temný hororový příběh Unavená smrt. Následují další výborná díla Doktor Mabuse a dvoudílní Niebelungové. Návštěva Ameriky ho inspiruje k natočení jeho nejslavnějšího díla Metropolis. V roce 1931 natáčí svůj první zvukový film Vrah mezi námi. Před nacistickou propagandou pak prchá do Francie a USA. Po válce se vrací zpět do Německa, ale už se nedokáže umělecky prosadit. Zkouší to znovu v USA, kde ještě nějakou dobu natáčí, ale žádný jeho snímek už nedosáhne takových kvalit, jako raná díla.

 

03.11.2008 v 16 hodin

Občan Kane
Citizen Kane / USA  1941 / 119 min
Režie:  Orson Welles

 

Welles svou režijní prvotinu pojal jako rekonstrukci osudů fiktivního magnáta Kanea. Tento sled životních událostí sestavuje  novinář po jeho smrti jako retrospektivu života výstředního člověka. K zachycení využívá  filmové týdeníky, rozmluvy s pamětníky atd. Postupně upřesňovaný obraz titulního hrdiny ztrácí svou původní gloriolu - ukazuje se, že peníze a moc ještě nezaručují štěstí. Orson Welles si zahrál hlavní roli magnáta Kanea.V roce 1941 získal film Oscara za scénář a dalších 8 nominací. Pravidelně se umísťuje v anketách nejlepších filmů všech dob na nejvyšších příčkách.

 

17.11.2008 v 16 hodin

Pink Floyd: The Wall

Velká Británie 1982 / 95 min
Režie:  Alan Parker

 

Kultovní snímek "Pink Floyd: The Wall" je jedním z mála filmových děl, experimentujících s ryze hudební látkou. Film, jenž je tříští symbolických obrazů a animovaných sekvencí, volně spojených písněmi a situací fiktivní hlavní postavy, je nadčasovým vyprávěním o osamělosti člověka i o nejrůznějších zdech, které si kolem sebe stavíme. Film burcuje k bourání těchto zdí ke svobodě každého člověka. Hlavní roli vytvořil zpěvák Bob Geldof.

Film uvádíme ke Dni boje za svobodu a demokracii.

Alan Parker (* 14.2. 1944 Velká Británie)

Alan Parker patří mezi žánrově nejuniverzálnější britské tvůrce. V jeho filmografii figurují muzikály, film noir, drama, komedie i gangsterka. Parker si udělal jméno na vězeňském dramatu Půlnoční expres (1978). Pozici režiséra závažných témat si upevnil antirasistickým snímkem Hořící Mississippi (1988). Právě za zmíněné filmy byl tvůrce, který se od roku 2000 pyšní titulem Sir, nominován na Oskara. Alan Parker je znám českému filmovému divákovi zejména filmy Andělin popel, Evita nebo filmem Commitments.

 

1.12.2008 v 16 hodin

Zloději kol

Ladri di biciclette / Itálie 1948 / 93 min
Režie: Vittorio De Sica

 

Film Zloději kol je vrcholným dílem italské filmové neorealistické školy. Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými.

 

12.1.2009 v 16 hodin

Návrat

Vozvraščenije / Rusko 2003 / 105 min
Režie: Andrej Zvjagincev

Klidný život dvou bratrů naruší nečekané objevení se jejich otce, kterého jim připomínala už jen 10 let stará fotografie. Je to opravdu jejich otec? Proč se vrátil po tolika letech? Sevřené drama odehrávající se v neurčité zemi a v neurčitém čase, které však může prožít každý z nás. Drsná krása severských jezer a lesů dodává působivému lidskému dramatu velmi zvláštní dimenzi. Snímek do velké míry představuje mytologický pohled na lidský život.

Je to vynikající filmové dílo, která ukazuje na sílu otcovské lásky. Film získal ocenění na MFF v Benátkách – Zlatého lva.

 

26.1.2009 v 16 hodin

Daleká cesta
Československo 1949 / 100 min
Režie: Alfréd Radok

 

Film Daleká cesta, prvotina Alfréda Radoka , se nutkavou expresí svých obrazů z terezínského ghetta a iritujícím skloubením hraného a dokumentárního filmu stala pro komunistický režim natolik neúnosnou, že byla nejprve nakrátko odsunuta do venkovských kin a posléze zcela vyřazena z distribuce. Mimořádně silný, sugestivní film, který zvláštním způsobem využívá dobové nacistické dokumenty. Ani více než půlstoletí od svého vzniku neztrácí nic ze své působivosti.

Film uvádíme  ke Dni památky obětí holocaustu a předcházení zločinům proti lidskosti.

Alfréd Radok: (* 17.12.1914  Koloděje nad Lužnicí, Rakousko-Uhersko, + 22.04.1976 Vídeň, Rakousko)

Odmaturoval na obchodní akademii v Písku, poté navštěvoval Filozofickou fakultu Karlovy univerzity. Svou profesionální dráhu započal v Divadle  E.F. Buriana jako elév a asistent režie. Nato se stal členem Divadla na Vinohradech, Uranie, Plzně a opět Vinohrad, kde působil jako asistent režie, režisér, dramaturg, lektor a rekvizitář. V roce 1944 byl kvůli rasovým důvodům odvezen do pracovního tábora. Po roce 1945 se stal režisérem Divadla 5. května, Divadla satiry, Národního divadla v Praze, Divadla státního filmu, Vesnického divadla a byl také spolutvůrce, režisér a umělecký šéf slavné Laterny magiky, se kterou na bruselské světové výstavě EXPO 58 dosáhl velkého ohlasu. S úspěchem hostoval též v cizině:  v Mnichově, ve Vídni, v Berlíně, v Bruselu a ve Švédsku, kde ho zastihla srpnová okupace Československa a tak raději dál trvale režíroval v cizině. V Národním divadle si zatím prodlužoval neplacenou dovolenou, ale ta mu byla v roce 1972 zrušena a Radok byl prohlášen za emigranta.

Jeho inscenace se v dobách totality vyznačovaly vysokou kvalitou a uměleckou precizností. Radok kladl důraz na všechny jevištní složky. Byl jedním ze světově nejvýznamnějších divadelních režisérů.

 Alfréd Radok byl za své umění poctěn Stání cenou (1959) za pásmo Laterna magika, tituly Zasloužilého umělce a Národního umělce. Tituly mu však byly, po jeho domnělé emigraci, odebrány. Za film Dědeček automobil získal na festivalu v San Sebastiánu Stříbrnou mušli a cenu filmové kritiky (1957). V roce 1991 byl vyznamenán řádem T. G. Masaryka III. stupně in memoriam. Na jeho počest se každoročně udělují divadelní Ceny Alfréda Radoka.

 

9.2.2009 v 16 hodin

Zvětšenina

Blow-up / Velká Británie 1966 / 111 min
Režie: Michelangelo  Antonioni

V anglické metropoli kvete nová pop-artová kultura, uvolněný životní styl charakterizovaný mladými idoly, mladou hudbou a symboly nové generace - extravagantními auty, excentrickými byty a pestrobarevnou módní garderobou. Módní fotograf (David Hemmings) je jedním z úspěšných mladých mužů. V jeho studiu se jednoho dne nečekaně objeví mladá žena (Vanessa Redgrave) a chladně, i když marně, mu nabídne své tělo výměnou za snímky mileneckého páru, který potají pořídil v parku.
Film ukazuje fascinaci obrazem a jeho klamnou opravdovost, což vystihuje i filmový nápad „ zvětšeniny“ snímku zpočátku poskytují prchavou jasnost, která se vzápětí vytrácí.

 

23.2.2009 v 16 hodin

Březový háj

Brzezina / Polsko 1970 / 92 min
Režie:  Andrzej Wajda

Film Andrzeje Wajdy Březový háj je filmovým přepisem stejnojmenné povídky klasika polské literatury Jaroslawa Iwaszkiewicze. Po pobytu ve švýcarském sanatoriu přijíždí Stanislaw na lesní samotu k staršímu bratrovi. Cítí, že nebude dlouho živ, v domě svého bratra však chce vzbudit dojem plného, zdravého života. Již také proto, že starší bratr je zlomen úmrtím své ženy, příliš podléhá smutku a přenáší jej na svou malou dcerku i celé okolí.

Film vyniká výbornou psychologickou kresbou jednotlivých postav, navozením atmosféry a v neposlední řadě i hereckým výkonem obou hlavních postav.

Nádherné filmové obrazy jarní přírody - rovinatých slatin a březových lesů působí jako plátna impresionistických mistrů.

 

9.3.2009 v 16 hodin

Brazil

Velká Británie 1985 / 131 min
Režie: Terry Gilliam

Příběh filmu je umístěn do těžko definovatelného období kolem Vánoc "někdy ve 20. století", kdy armády bezejmenných úředníčků striktně dodržujících kancelářskou etiku jak z 30. let na každém kroku doprovází fantaskní  přístroje moderní doby. Groteskní prostředí doplňují stejně groteskní postavy. Poněkud temná vize naší budoucnosti, nebo současnosti?

Terry Gilliam je členem legendárního Monty Pythonova létajícího cirkusu. Našemu filmovému divákovi jsou známy jeho filmy Dvanáct opic, Král rybář nebo Kletba bratří Grimmů.

 

23.3.2009 v 16 hodin

Psycho

USA 1960 / 109 min
Režie: Alfred Hitchcock

Mladá žena zpronevěří svému zaměstnavateli velkou sumu peněz a prchá vstříc novému životu. Na útěku se zastaví v jednom osamělém motelu. Dnes už legendární Hitchcockovo Psycho patří zcela právem mezi klenoty světové kinematografie. Zajímavostí je, že slavná scéna ve sprše je jednou z nejvíce analyzovaných pasáží v dějinách filmu a ač trvá jen pětačtyřicet sekund, vyžádala si celý týden natáčení a téměř osmdesát různých dekorací.

 

Alfred Hitchcock: (* 13.08.1899 Velká Británie, + 29.04., 1980 USA)

Začínal jako kreslič mezititulků k němým filmům, později působil i jako scénárista a asistent režie. Jako samostatný režisér natočil nejprve v Británii a pak v USA více než 60 celovečerních filmů většinou psychologických thrillerů z nichž nejznámější jsou Provaz, Okno do dvora, Vertigo, Marnie nebo Ptáci. Jeho filmy jsou plné překvapujících zvratů a nečekaných rozuzlení. I z jednoduchého příběhu dokázal pomocí chytré a nápadité kompozice záběrů a střihů vygradovat napínavou atmosféru. K tomu používal i řadu tehdy novátorských filmových technik. Ve své době patřil mezi skutečné Hollywoodské celebrity obsazoval herecké hvězdy a byl oblíben u diváků i u kritiky. Je vzorem mnoha současných filmařů.

 

6.4.2009 v 16 hodin

Carmen

Španělsko 1983 / 102 min
Režie: Carlos Saura

Tragický příběh Dona Josého a cigánky Carmen, umocněný nesmrtelnou hudbou Georga Bizeta se od své premiéry stal trvalou součástí repertoáru velkých operních divadel.  Saura se rozhodl klasický příběh Carmen aktualizovat využitím efektu divadla ve filmu. Přední španělští tanečníci (Antonio Gades, Cristina Hoyos) a hudebníci (Paco da Lucia) zkoušejí taneční představení Carmen, přičemž se literární příběh předlohy začíná probourávat do jejich životů. V osudovém rytmu flamenca, za zvuků castanět a hudby George Bizeta se tak tanečníci ze současnosti ženou vstříc staré známé tragédii…

Carlos Saura: (* 4.1. 1932, Španělsko)

Od malička byl fascinován fotografováním a tancem. Nakonec se rozhodl pro studium filmu v Madridu, kde v roce 1957 absolvoval a do roku 1963 zde přednášel. Ovlivněn surrealismem a osobností Luise Buňuela natočil v roce 1963 Pláč pro banditu, do kterého svůj režisérský vzor a přítele obsadil do symbolické role kata. Za následující snímky Hon a Peppermint frapé získal Stříbrného medvěda za režii v Berlíně. Na přelomu 60. a 70. let natáčí své nejproslulejší snímky Stres ve třech, Anna a Vlci a Sestřenice Angelika. V 80. letech vytvořil volnou taneční trilogii: Krvavá svatba, Carmen a Čarodějná láska. Tématům hudby a tance se věnoval i v dalších letech filmy Flamenco a Tango. Stejně jako žánru psychologického dramatu ve snímcích Střílej nebo Taxi.

 

20.4.2009 v 16 hodin

Taking Off

USA, 1971, 93 min
Režie: Miloš Forman

Vlídný pohled na pomatenou generaci 70. let, její naděje, přání i problematické vztahy se svými váženými, staromódními a pokryteckými rodiči. Larry a Lynn Tynovi tvoří typickou americkou rodinu s neodmyslitelnými starostmi s dcerou Jeannie, která bere drogy a pohybuje se ve společnosti, která rodičům nevyhovuje. Její rodiče zjišťují, že je odchod člena rodiny může obohatit i je samotné - najednou mají prostor, aby znovu objevili život, aby se k sobě opět přiblížili.  První americký film českého režiséra světového formátu Miloše Formana. Film vychází z poetiky české „nové vlny“ a je zajímavou konfrontací americké společnosti a evropského nazírání na ni.

 

Projekce Filmového dědictví nejsou veřejně přístupné . Jsou určeny pouze pro studenty, učitele a důchodce, kteří jsou držiteli průkazu cyklu Filmové dědictví na příslušný školní rok. Průkaz je možné získat zdarma po registraci ve Videopůjčovně nebo v pokladně kina Vatra ve Vsetíně. Projekce jsou bezplatné.

Projekce Filmového dědictví jsou součástí projektu Film a škola ve Vsetíně, který pořádá Dům kultury Vsetín s.r.o., provozovatel kina Vatra, ve spolupráci s občanským sdružením Filmový klub Vsetín. Projekt Film a škola ve Vsetíně podporují: Asociace českých filmových klubů, Město Vsetín, Zlínský kraj a Československá obchodní banka, a.s.

 ____________________________________________________

FILMOVÉ DĚDICTVÍ 2007/2008 v kině Vatra

 

 

Pondělí 5. listopadu 2007 v 16 hodin

KŘIŽNÍK POTĚMKIN

Broněnosec Poťjomkin / Rusko 1925 / 75 min

Scénář: Nina F. Agadžanová

Režie: Sergej M. Ejzenštejn

 

Křižník Potěmkin byl natočen v krátké době v Oděse za účasti několika herců, místního obyvatelstva a námořnictva. Sergej Ejzenštejn v něm zobrazuje klíčové události revolučního roku 1905, zejména vzpouru na křižníku Potěmkin. Hrdinou dramatu není individualita, ale masa – zástup lidí tvořících dějiny. V díle jsou využity nové formální postupy, které znamenaly výrazný zlom ve vývoji filmové řeči. V letech 1952 a 1958 jej hlasování Mezinárodního výboru pro dějiny filmu označilo za „nejlepší film všech dob”.

 

Pondělí 19. listopadu 2007 v 16 hodin

MODERNÍ DOBA

Modern Times / USA 1936 / 87 min / titulky

Scénář a režie: Charles Chaplin

 

Charles Chaplin a jeho souboj se stroji v éře, která není příliš nakloněna lidem. Společenská satira natáčená ještě v konvencích pantomimy němého období. Protest proti nehumánním aspektům technické civilizace a automatizace lidského života. Film je vybudovaný jako mozaika epizod, každá z nich má vlastní výstavbu gagů, geniálně se v ní uplatňuje smysl pro humor ironii i sarkasmus. 

 

Pondělí 3. prosince 2007 v 16 hodin

SILNICE

La strada / Itálie 1954 / 105 min / titulky

Scénář: Tullio Pinelli, Federico Fellini, Ennio Flaiano

Režie: Federico Fellini

 

Symbolické drama, kterým se Federico Fellini prosadil na mezinárodní scéně jako filmař vyhraněného autorského cítění a svérázné poetiky. V příběhu potulných komediantů uplatnil poprvé většinu svých charakteristických motivů, témat a symbolů a vytvořil tak jedno z klasických děl světové kinematografie. Snímek získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film.

 

Pondělí 14. ledna 2008 v 16 hodin

PŮLNOČNÍ KOVBOJ

Midnight Cowboy / USA 1969 / 113 min / titulky

Scénář: Waldo Salt

Režie: John Schlesinger

 

Slavné americké filmové drama. Deziluzivní pohled na New York jako místo příkrých sociálních protikladů, zklamaných snů a nadějí naivního venkovského kluka z Dalekého západu, salónního kovboje Joe Bucka (Jon Voight). Příběh dvou přátel, které náhoda svede dohromady a které město vyvrhne jako nepotřebné na smetiště lidských osudů, obohatil vynikajícím výkonem také Dustin Hofman v roli chromého tuberkulózního ztroskotance. Film obdržel Oscary v kategorii nejlepší film, nejlepší režie a scénář.

 

Pondělí 28. ledna 2008 v 16 hodin

WEST SIDE STORY

USA 1961 / 151 min / titulky

Scénář: Ernest Lehman

 

Režie: Jerome Robbins, Robert Wise

Newyorský West Side je svědkem neustálých konfliktů dvou pouličních gangů - Tryskáčů a Žraloků. Málokterý muzikál byl na Broadwayi úspěšnější než West Side Story a i filmové ztvárnění bylo triumfem. Podíl na tomto úspěchu má kromě hudby Leonarda Bernsteina i skvělá a často napodobovaná choreografie Jerome Robbinse. Příběh Romea a Julie z newyorské čtvrti West Side patří dnes k legendárním snímkům americké kinematografie. Film v roce 1961 získal 10 Oscarů.

 


 

Pondělí 11. února 2008 v 16 hodin

ČLOVĚK Z MRAMORU

Czlowiek z marmuru / Polsko 1976 / 150 min / titulky

Scénář: Aleksander Scibor-Rylski

Režie: Andrzej Wajda

 

Legendární polský film, který v době svého vzniku nemohl být u nás uveden pro svůj "protisocialistický" charakter. Ve filmu se prolínají dvě časové roviny. Mladá režisérka Agnieszka se současnýma očima snaží vykreslit 50. léta – budovatelskou éru stalinismu. Pátrá po kdysi slavném úderníkovi Birkutovi, po němž zůstala jen zaprášená socha z mramoru ukrytá kdesi ve skladu muzea. Ambiciózní filmařka postupně rekonstruuje jeho skutečný život a sochu postupně nahrazuje člověk semletý šílenstvím doby.

 

Pondělí 25. února 2008 v 16 hodin

AMERICKÁ NOC

La Nuit américaine / Francie 1973 / 115 min / titulky

Scénář: Jean-Louis Richard, Suzanne Schiffman, François Truffaut

Režie: François Truffaut

 

Film ve filmu a film o filmu, je Truffautovým vyznáním lásky k vlastnímu řemeslu. S lehkou ironií s příslovečným francouzským šarmem jsou tu vykresleny poněkud spletité vztahy mezi herci s štábem, evokovány příhody z filmařského zákulisí, postižena vzrušující atmosféra natáčení, posedlost lidí, propadlých kouzlu celuloidového pásku. Truffaut nepopírá, že raději než hotové filmy má proces jejich vzniku, vytváření umělého světa. Film získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film

 

Pondělí 7. dubna 2008 v 16 hodin

MODRÝ SAMET

Blue Velvet / USA 1986 / 120 min / titulky

Scénář a režie: David Lynch

 

Mysteriózní příběh mladíka z malebného a poklidného Lumbertonu, který se náhodně zaplete do záhadného případu zvrhlého zločinu. Režisér si zde rafinovaně pohrává s kýčem, se schématy kriminálního žánru a melodramatu a hlavně s divákem, kterému nabízí uhrančivou a šokující podívanou, atakuje jeho oko extrémními obrazy ošklivosti a krásy a dráždí jeho intelekt nejrůznějšími možnými výkladu děje filmu, který můžeme vnímat i jako osobitou výpověď o hrozivé podobě dnešního světa plného skrytého zla.

 

Pondělí 21. dubna 2008 v 16 hodin

MRTVÝ MUŽ

Dead Man / USA 1995 / 120 min / titulky

Scénář a režie: Jim Jarmusch

 

Tragikomické putování Williama Blakea (Johnny Depp) Amerikou druhé poloviny 19. století nese nejlepší znaky režisérova zcela osobitého stylu. Pomalé vyprávění zasazené do šablony existenciálního westernu přivádí hlavního hrdinu i diváky do řady bizardních situací, které svou komikou kontrastují s majestátními černobílými záběry.

 

Pondělí 12. května 2008 v 16 hodin

ČERNÝ PETR

Československo 1963 / 85 min / české znění

Scénář: Jaroslav Papoušek, Miloš Forman

Režie: Miloš Forman

 

Pronikavá psychologická a sociologická generační studie skládá mozaiku drobných, zdánlivě bezvýznamných událostí v životě šestnáctiletého učně, to vše s komediálním nadhledem a porozuměním pro svět otců i synů té doby. První Formanův velký film se vyznačuje uvolněností a lehkostí a přivádí na plátno jeho oblíbené herce i neherce: Ladislava Jakima, Vladimíra Pucholta a Jana Vostrčila.

 

 

Projekce Filmového dědictví jsou určeny pouze pro studenty, učitele a důchodce, kteří jsou držiteli průkazu Filmové dědictví na příslušný školní rok. Průkaz je možné získat ve Videopůjčovně nebo v pokladně kina Vatra.

 

Projekce Filmového dědictví jsou součástí projektu Film a škola, který probíhá za podpory Asociace českých filmových klubů, Města Vsetína, Zlínského kraje a Nadace Děti-Kultura-Sport