Program 2019

 

FILMOVÝ KLUB VE VSETÍNĚ

leden – červen 2020

 

středa 8. 1. v 19:30

SPALOVAČ MRTVOL

ČSSR 1968 / 96 min / Juraj Herz

Legendární horor s Rudolfem Hrušínským a Vlastou Chramostovou. Digitalizovaná a vyčištěná kopie.

Temný příběh je adaptací stejnojmenné novely spisovatele Ladislava Fuchse, která v žánru psychologické grotesky rozehrává přerod obyčejného muže v psychopatického vraha. Karel Kopfrkingl je zaměstnancem krematoria, ale jinak vede šťastný a klidný život s manželkou a dětmi. Stálá přítomnost smrti ho však pohlcuje natolik, že se nechává ovlivnit sílící nacistickou propagandou, podle níž jakákoliv rasová nečistota nemá právo na existenci.

Film Spalovač mrtvol, který patří k nejvýraznějším snímkům režiséra Juraje Herze, poskytl mimořádnou hereckou příležitost hereckým představitelům – Rudolfovi Hrušínskému v hlavní roli a také Vlastě Chramostové, pro niž se role Kopfrkinglovy manželky stala jednou z posledních filmových příležitostí. Herečka se vzápětí dostala na seznam zakázaných osob československého komunistického režimu. Podobně jako její manžel kameraman Stanislav Milota, který tomuto černobílému snímku dodal originální vizuální styl. Po premiéře v roce 1969 se režim snažil zabránit, aby se film dostal do širšího diváckého povědomí, byl postupně stažen z domácí distribuce, a do kin byl znovu uveden až v roce 1990.

 

JURAJ HERZ (1934 Kežmarok – 2018 Praha)

Pocházel ze slovenské židovské rodiny a část války strávil v koncentračních táborech. Studoval fotografii na bratislavské Vyšší uměleckoprůmyslové škole a v roce 1958 absolvoval na DAMU herectví na loutkářské katedře, kde studoval i režii. Po vojně krátce působil se spolužákem z DAMU Janem Švankmajerem v divadle Semafor. Ve filmu začínal jako herec epizodních rolí, později jako asistent režie a pomocný režisér (mj. i Obchod na korze, 1965). První samostatný celovečerní film Znamení Raka natočil v roce 1966. Uznání diváků i kritiky dosáhl Herz především adaptacemi literárních děl, zejména Spalovačem mrtvol (1968), Petrolejovými lampami (1971) nebo Morgianou (1972). Jeho originální tvorba má široký žánrový rozsah (s tíhnutím k hororu) a byla oceněna na řadě festivalů. Točil také pohádky (Panna a netvor, Deváté srdce, obě r. 1978) i komedie (Holky z porcelánu, 1974, Buldoci a třešně, 1981). Pracoval též v televizi – např. Sladké hry minulého léta (1969) a vynikající seriál na motivy klasických grotesek Gagman (1987) V roce 1987 odešel do NSR, kde nadále pilně pracoval. Po listopadu 1989 se vrátil do Česka a natočil řadu dalších titulů, např. Pasáž (1966) a Habermannův mlýn (2010).

(NFA)

 

pátek a sobota 24. - 25. 1.

EVROPSKÁ FILMOVÁ INVENTURA 2020

Přehlídka nejzajímavějších evropských filmů uplynulého roku.

 

 

středa 5. 2. v 19:30

DELIRIUM TREMENS

Delirijum tremens / Srbsko 2019 / 99 min / Goran Marković

Smutná komedie o herci, kterého pomalu ničí alkohol a přivede jej až do léčebny.

Dagi je slavný a stále velmi žádaný herec. Když nehraje, účastní se nejrůznějších večírků a oslav, na kterých končí často v dámské společnosti a domů přichází denně opilý. Nikdo z jeho okolí nepozoruje, jak jej tento koloběh ničí, a že svou práci zvládá jen za pomoci alkoholu. Nejhorší je, že si to neuvědomuje ani on sám. Dagi končí v nemocnici a dostává se do stavu, pro který má medicína označení delirium tremens. V druhé části filmu jsme svědky jeho pobytu v léčebně. Dagi je zcela mimo realitu. O třech pacientech, kteří s ním sdílí pokoj, si myslí, že to jsou jeho žáci a snaží se je naučit hereckému umění.

Tento film, který balancuje na pomezí komedie a dramatu, natočil Goran Marković podle své divadelní hry a je věnován nedávno zesnulému herci Predragu Ejdusovi, jenž v divadelních představeních ztvárňoval postavu Dagiho. Ve filmu si tuto roli zahrál Ejdusův žák a přítel Tihomir Stanić, pro kterého je postava alkoholika Dagiho částečně autobiografická.

GORAN MARKOVIĆ (1946 Bělehrad, Srbsko, Jugoslávie)

V letech 1965-1970 studoval filmovou režii na FAMU v Praze. Pak začal pracovat pro jugoslávskou televizi jako dokumentarista. Ve filmu debutoval r. 1977 snímkem Specijalno vaspitanje, následoval Závod o velkou cenu (1979) a Mistři, mistři (1980). V 80. letech zaujal trhillery Variola vera (1981) a To už jsem viděl: Déja vu (1987). Jeho nejznámějším je asi snímek Tito a já z roku 1992. Filmy Gorana Markoviće se v Jugoslávii těšily diváckému zájmu a účastnily se řady festivalů, kde obdržely mnoho významných ocenění. V posledních letech se do české distribuce se dostaly jeho pozdější snímky Turné (2008) a Falsifikátor (2013), ve kterých hrál hlavní role Tihomir Sanić stejně jako v zatím posledním snímku Delirium tremens (2019).

(Balkanfilm)

 

středa 19. 2. v 19:30

PORTRÉT DÍVKY V PLAMENECH

Portrait de la jeune fille en feu / Francie 2019 / 120 min / Céline Sciamma

Historické drama z roku 1760. Talentovaná malířka má namalovat svatební portrét dívky, která se však nechce vdávat ani malovat.

Bretaň, Francie,  rok 1760. Talentovaná malířka Marianne dostane zadání odjet do panského domu na izolovaném ostrově a namalovat tam svatební portrét Héloise – mladé dívky z bohaté rodiny, která na přání své matky právě opustila klášter, aby se provdala do Milána. Héloise domluvenému manželství vzdoruje tím, že se odmítá nechat portrétovat, Marianne proto hraje roli najaté společnice a maluje svůj objekt po večerech zpaměti. Mezi oběma dívkami postupně roste vzájemná přitažlivost umocněná blížícím se koncem svobody. Mistrovské dílo francouzské režisérky Céline Sciammy si z letošního festivalu v Cannes odneslo prestižní Queer Palm a Cenu za nejlepší scénář. 

CÉLINE SCIAMMA (1980 Pontoise, Francie)

Francouzská režisérka, která ve své minimalistické tvorbě akcentuje témata identity, sexuality, přátelství a konfliktů dospívání, vystudovala francouzskou literaturu na pařížské Université Nanterre a současně i film na La Fémis se specializací na scenáristiku (napsla scénáře k filmům V sedmnácti či animovanému Můj život cuketky, oba 2016). Pozornost vzbudila už svým celovečerním debutem Akvabely (2007). Její druhý celovečerní snímek Klukanda (2011) získal cenu Teddy na Berlinale, zatímco následující titul Holčičí parta (2014) měl premiéru v canneské sekci Directors' Fortnight. Nejnovější film francouzské autorky Portrét dívky v plamenech (2019) už se objevil v Cannes v hlavní soutěži, sklidil fantastické recenze a díky dvěma oceněním je dosud jejím největším úspěchem.

(Artcam)

 

středa 26. 2. v 19:30

DALEKO OD REYKJAVÍKU

Héraðið / Island, Dánsko, Německo, Francie 2019 / 92 min / Grímur Hákonarson

Svérázná Inge v odlehlé vesnici bojuje proti chamtivému farmářskému družstvu.

Mlčenlivá Inge vlastní malé hospodářství v odlehlé vesničce na severu Islandu. Vlivem nečekaných událostí přijde během pár dnů o většinu životních jistot a ocitá se až po uši v dluzích. Její neštěstí z velké části způsobilo chamtivé farmářské družstvo, jehož vedení kvůli zisku šikanuje místní chovatele. Když ale zažene do kouta dosud nenápadnou ženu, narazí na tvrdý odpor. Inge už nemá co ztratit a vydává se do boje. Beze strachu a plná odhodlání využívá všechny dostupné zbraně – ostré příspěvky na Facebooku, mléko i zásoby hnoje. Příběh o silné a tvrdohlavé ženě se odehrává v kulisách překrásné islandské krajiny a je protkán jemnou severskou absurditou.

GRÍMUR HÁKONARSON (1977 Island)

Islandský režisér Grímur Hákonarson absolvoval v roce 2004 pražskou FAMU. Jeho absolventský film Slávek The Shit byl v roce 2005 vybrán do sekce Cinefoundation filmového festivalu v Cannes. Tento film se promítal na mnoha dalších místech a získal 12 festivalových ocenění včetně ceny Silver Hugo na Mezinárodním filmovém festivalu v Chicagu. Jeho další krátký film Wrestling měl premiéru v roce 2007 na festivalu v Locarnu a z festivalů po celém světě si přivezl celkem 25 ocenění. Grímurův celovečerní film Berani vyhrál v roce 2015 v sekci Un Certain Regard na festivalu v Cannes. Získal přes 30 dalších mezinárodních cen a 11 cen Islandské filmové akademie.

(Aerofilms)

 

středa 11. 3. v 18:30

NIKDY NEODVRACEJ ZRAK

Werk ohne Autor / Německo, Itálie 2018 / 188 min / Florian Henckel von Donnersmarck

Strhující drama malíře, který prožil dětství za nacismu, dospíval ve Východním Německu a umělecký vývoj završil v Západním Německu.

Film Nikdy neodvracej zrak vypráví strhující drama o osvobozující síle umění a lidské tvořivosti. Příběh jeho hrdinů je inspirován skutečnými událostmi i osobami a překlenuje tři éry německé historie. Režisér a scenárista Florian Henckel von Donnersmarck natočil svůj třetí celovečerní film pod vlivem svého zájmu o výtvarné umění a po inspirativním setkání s dílem německého malíře Gerharda Richtera, jehož život a dílo mu slouží jako jeden z inspiračních zdrojů.Film Nikdy neodvracej zrak získal dvě nominace na Oscary a byl oceněn na festivalu v Benátkách.

(Cinemart)

FLORIAN HENCKEL VON DONNERSMARCK (1973 Kolín nad Rýnem, Německo)

Dětství prožil v New Yorku, Berlíně, Frankfurtu a v Bruselu. V roce 1991 se vydal do Leningradu, aby tam studoval ruštinu a literaturu. O dva roky později studium dokončil a získal oficiální diplom, opravňující ho k výuce ruského jazyka. V letech 1993 až 1996 vystudoval na univerzitě v Oxfordu politiku, filozofii a ekonomiku. Poté, co měl možnost pracovat jako asistent režiséra lorda Richarda Attenborougha, se rozhodl vystudovat filmovou režii a nastoupil na Univerzitu televize a filmu v Mnichově. Jeho čtyřminutový studentský snímek Dobrman, který natočil v roce 1998 podle vlastního scénáře, se promítal na více než čtyřiceti festivalech po celém světě a získal mu celou řadu ocenění. Jeho první celovečerní film Životy těch druhých, který opět napsal i režíroval, mu vynesl přes čtyřicet mezinárodních cen a v roce 2007 získal Oscara v kategorii Nejlepší zahraniční film.

(ČSFD

 

středa 25. 3. v 19:30

ZÁBAVA, ZÁBAVA

Zabawa, zabawa / Polsko 2018 / 88 min / Kinga Debska

Příběh tří žen různého věku, které se potýkají se závislostí na alkoholu.

40letá státní zástupkyně Dorota pije, aby se „nezbláznila“. Její manžel, známý politik, se snaží udržet problém v tajnosti a vytahuje ji z různých průšvihů, které její narůstající závislost způsobuje, ale postupně však ztrácí k jejím výstřelkům trpělivost. Studentka Magda tráví své volné večery na party, protože se ale dobře učí a má skvělou práci, nikdo jí to nevyčítá. Funguje to až do okamžiku, kdy kvůli alkoholu začne postupně ztrácet pevnou půdu pod nohama. Lékařka Tereza je respektovaná kapacita v oboru dětské chirurgie, kvůli alkoholu se ale odcizila rodině a zůstala jí pouze práce v nemocnici. Situace se jí vymkne z rukou, když na její službě přijmou dětského pacienta a ona se jej rozhodne operovat, i když je opilá. Problémy narůstají a ženy dopadají na samé dno. Podaří se jim od něj odrazit?

(APK CS)

KINGA DEBSKA (1969 Bialystok, Polsko)

Vystudovala japanologii na Varšavské univerzitě, věnovala se též žurnalistice a dokumentárnímu filmu. V roce 2004 absolvovala pražskou FAMU. Točila pro polskou i českou televizi. V hraném celovečerním filmu debutovala dramatem Hel (2009). Další snímek Moje dcery krávy (2015) získal Polské filmové ceny v kategoriích Nejlepší scénář a Cenu diváků. Společně s Mariou Konwickou natočila dokument Herečka o Elzbietě Czyzewske - hvězdě polského filmu 60. let (Nejlepší dokument). V roce 2018 uvedla do kin filmy Zábava, zábava a Plán B.

 

středa 8. 4. v 19:30

PRVNÍ ZRÁDCE

Il traditore / Itálie, Francie, Německo, Brazílie 2019 / 152 min / Marco Bellocchio

Tommaso Buscetta v osmdesátých letech jako první porušil přísahu Cosy Nostry a pomohl soudci Falconemu v boji proti mafii.

Osmdesátá léta v Itálii. Klany sicilské mafie mezi sebou nelítostně válčí o moc. Vláda si se situací neví rady, dokud se neobjeví první zrádce. Tommaso Buscetta udělá dosud nemyslitelné. Poruší přísahu, popíše praktiky největší mafiánské organizace Cosa Nostra a pomůže soudci Falconemu dostat stovky jejích příslušníků za mříže. Brzy se ale začne schylovat k tvrdé pomstě. Strhující a realitě velmi věrný příběh člověka, který navždy změnil svět mafie, představil legendární režisér Marco Bellocchio v hlavní soutěži festivalu v Cannes.

(Aerofilms)

MARCO BELLOCCHIO (1939 Piacenza, Itálie)

Studoval film v Římě i v Londýně. Je jedním z nejplodnějších italských filmových režisérů. Jeho debut Pěsti v kapsách (1965) se vyznačoval společenskokritickým tónem. I jeho četné další filmy lze vnímat především jako angažované úvahy o aktuálních sociálních problémech: Čína je blízko (1967), Aféra z titulní stránky (1972), Vítězný pochod (1975) a Oči, ústa (1982). Do jeho filmografie dále patří Jindřich IV. (1984), Dobrý den, noci (2003), Svatební režisér (2006), Zvítězit (2009), Spící krása (2012), Krev mé krve (2015) a Sladké sny (2016).¨

(MFF Karlovy Vary)

 

pátek až neděle 17. - 19. 4.

VSETÍNSKÝ FILMOVÝ MARATON 2020

Láska a svoboda v jugoslávském filmu.

 

středa 29. 4. v 19:30

ŠŤASTNÝ LAZZARO

Lazzaro felice / Itálie, Švýcarsko, Francie, Německo 2018 / 125 min / Alice Rohrwacher

Dobrosrdečný mladý venkovan Lazzaro ve městě udivuje svou upřímností a bezelstností.

Lazzaro je mladík tak dobrosrdečný a upřímný, až se některým lidem zdá hloupý. Žije v odlehlé části Itálie v izolované komunitě rolníků, kteří už před desítkami let ztratili kontakt se zbytkem světa a bez nároku na mzdu, vzdělání nebo slušné životní podmínky tvrdě pracují pro svou vychytralou paní. Bez možnosti srovnání však žijí svým způsobem šťastně. Když skupinu zotročených venkovanů shodou náhod objeví policie, rolníci zjišťují, v jaké lži léta žili, a s vidinou splněných snů se vydávají do města. Zatímco ostatní prožívají tvrdý střet s novou realitou, Lazzaro zůstává i uprostřed moderního světa až dojemně bezelstný a přirozený a působí jako střípek ztracené minulosti. Magický film Alice Rohrwacher skládá působivou poctu klasické kinematografii, z festivalu v Cannes si odvezl Cenu za nejlepší scénář.

ALICE ROHRWACHER (1982 Fiesole, Itálie)

Alice Rohrwacher je režisérkou filmu Zázraky, vítěze Ceny Velké Poroty na Filmovém festivalu v Cannes v roce 2014. Studovala v Turíně a Lisabonu. Má za sebou práci na hudebních a dokumentárních projektech, pracovala také jako střihačka a skladatelka pro divadlo. Její filmový debut Corpo Celeste byl v premiéře uveden v rámci bloku Director ́s Fortnight v Cannes 2011. Všechny tři celovečerní filmy Alice Rohrwacher byly uvedeny také na MFF Karlovy Vary. Dvakrát byla režisérka hostem festivalu.

(Aerofilms)

 

středa 13. 5. v 19:30

25 KM/H

Německo 2018 / 116 min / Markus Goller

Příjemné road movie o dvou bratrech, kteří se na starých mopedech vydají napříč Německem.

Po mnohaletém odloučení a rozdílně zvolených životních cestách se dva bratři, Christian (43) a Georg (45), setkávají na pohřbu svého otce. Počáteční pěstní souboj přímo na hřbitově, pozdější spočinutí v rodném domě prolité množstvím pálenky a okořeněné partičkou ping-pongu na život a na smrt – to vše nakonec vede bratry k osudovému rozhodnutí. I cesta může být cíl, a tak se oba bratři v emocionálním (i alkoholovém) opojení vydávají na výlet, o kterém snili už jako kluci. Na výlet skrz celé Německo na stařičkých mopedech s rychlostí omezenou na 25 km/h. Začíná cesta plná vrcholů a pádů, bratrského oddalování i sblížování, humoru i hledání smyslu života…

MARKUS GOLLER (1969 Mnichov, Německo)

Zahájil profesionální kariéru jako střihač krátkých filmů, dokumentů a reklam. Přestože jeho režijní prvotina Maska pod maskami (2001) nezaznamenala větší komerční ohlas, hned druhým filmem road-movi Vždy připraven! (2010) dosáhl triumfálního úspěchu 1,6 milionů diváků. Putování, které hrdinům nejen otevře nové obzory, ale leccos jim napoví i o nich samotných, se stalo ústředních tématem také dalších Gollerových snímků: Paní Ella (2013) a Můj bratr Simpel (2017). Dále natočil komedie Dost žhavá linka (2011) a Všechno je láska (2014).

(AČFK)

 

středa 27. 5. v 19:30

DEVADESÁTKY

Mid90s / USA 2018 / 85 min / Jonah Hill

Kalifornie, skejt, holky a mejdany. Třináctiletý Stevie prožívá nezapomenutelné léto.

Kalifornské slunce, holky, mejdany, skejt a parta starších kluků, do které by hrozně rád zapadl. Tohle je prostě léto všech velkých poprvé, na které Stevie nikdy nezapomene. Tím spíš, že ho prožívá v polovině devadesátek – neopakovatelné době, jejíž atmosféru film dokonale vystihl, hudbou počínaje a módou konče.

Režijní debut herce Jonaha Hilla (Moneyball, Vlk z Wall Street) vás vezme na výlet k hranicím dospělosti a nabídne autentické herecké výkony, vytříbený soundtrack a vizuál, který strčí do kapsy všechny filtry na Instagramu.

JONAH HILL (1983 Los Angeles, USA)

Americký herec a komik je držitelem dvou nominací na Oscara za vedlejší role ve fimech Vlk z Wall Street (Martin Scorsese, 2013) a Moneyball (Bennett Miller, 2011). Proslavil se rolemi outsiderů ve filmech jako Superbad (Greg Mottola, 2007) nebo Zbouchnutá (Judd Apatow, 2007), postupně se však dostal i k dramatičtějším rolím. V roce 2018 debutuje jako režisér celovečerním filmem Devadesátky (mid90s), ke kterému si napsal i scénář. Film měl premiéru v roce 2018 na filmovém festivalu v Torontu a jeho příprava trvala čtyři roky.

(Aerofilms)

 

středa 10. 6. v 19:30

S CHUTÍ TOSKÁNSKA

Quanto basta / Itálie 2018 / 94 min / Francesco Falaschi

Komedie o michelinském šéfkuchaři, který skončí ve vězení. Na veřejně prospěšných pracích pak učí vařit skupinku lidí s Aspergerovým syndromem.

Arturo byl uznávaný michelinský šéfkuchař, dokud pro problémy s ovládáním hněvu neskončil ve vězení. Po propuštění musí dělat veřejně prospěšné práce, a tak učí vařit skupinku lidí s Aspergerovým syndromem. Ačkoli jejich způsob myšlení je mu vzdálený, v jednom ze svých studentů objeví kulinářského génia a rozhodne se mu pomoci vyhrát kuchařskou soutěž. Temperamentní kuchař a jeho znevýhodněný student tak vytvoří originální dvojici, pro kterou žádný sen není nesplnitelný.

(Mirius)

FRANCESCO FALASCHI (1961 Grosseto, Itálie)

Italský režisér a scenárista. V roce 1999 získal cenu Donatellův David za krátký film Quasi fratelli. Jeho celovečerním debutem byla komedie Já jsem Emma (2002). Komediemi jsou rovněž jeho další filmy Last minute Maroko (2007), Questo mondo è per te (2011) a S chutí Toskánska (2018)

 

 

úvodní stránka